Gulag, Rusko a zlo, Mýtus osvobození, Rudá svoboda, Únos, Trpajzlíci, Svoboda, Za vaši a naši svobodu, O nejvyšším dobru a zlu

U paty kříže plačte nedejte se ukřižovat
v síti zla

Vstup Rudé armády na naše území v roce 1945 sice vypadal jako osvobození, ale jen o několik let později to za osvobození mohl považovat jen komunistický kolaborant nebo idiot

 Mýtus který byl neustále propagandisticky vtloukán do hlav občanů ovšem přinesl své ovoce. Vznikla z toho jakási konvence, tvrdit že je třeba uctít padlé sověty za naši svobodu. Jakou svobodu? Občany okradené znárodněním a daňovou reformou, sedláky připravené o grunty, politické vězně, popravené vlastence, pronásledované bojovníky za svobodu, zavražděné při přechodu hranic, vládu jedné strany pod taktovkou Moskvy a rozloženou zlůzovatělou společnost. Tohle k nám přinesla Rudá armáda a náš pan prezident a spousta dalších idiotů se bude devotně klanět oběti kterou přinesli vojáci koloniálních ruských vojsk pro naši "svobodu".Tomu se říká osvobození Československa Rudou armádou.
Jen okresní výbor Konfederace politických vězňů v Prešově shromáždil údaje o téměř čtyřiceti tisících československých občanů odvlečených do Sovětského svazu. Celkový počet odvlečených československých občanů ze Slovenska se odhaduje až na stodvacet tisíc.

Z vyprávění učitele Andreje Kravce: ...nastrkali (sovětští vojáci) nás do malých komůrek po dvaceti, ani stát ani ležet jsme nemohli, ani pořádně dýchat, a tak jsme zůstali až do 3. března 1945. V té době přijel do Košic prezident Beneš. Čekali jsme, že si nás konečně někdo všimne a bude za nás intervenovat, mysleli jsme, že po nás budou chtít kopat zákopy, šli bychom docela rádi, nebo že budeme opravovat mosty nebo zničené železnice, ale stále se nic nedělo.

 Místo toho jednoho dne ráno, ještě za tmy, nás naložili na nákladní auta, odkrytá a samozřejmě špinavá, nesměli jsme se otáčet, nesměli jsme mluvit, a tak nás odvezli do Humenného. Tam nás umístili do kasáren a my z hrůzou zjistili, že už je tam několik tisíc vězňů, jako jsme byli my. Těch pár minut na které jsem odešel z domova se protáhlo na tři roky. 

Pod falešnou záminkou že muži od 16 do 60 let nastoupí na opravu válkou zničených mostů byli odvedeni sovětskými vojáky z domovů, posléze obklíčeni jednotkami NKVD a odvezeni ve zvláštních transportech do pracovních táborů (gulagů) uvnitř SSSR.

Mikuláš Demo: ...odtud jsme pochodovali do Samboru kde bylo shromážděno dva tisíce lidí. Odtud transport nákladními vagony do Donbasu. Po příjezdu na místo nás ubylo (zemřelo vysílením a hladem asi 10%). Z naší obce (malá obec asi 200 obyvatel) se z 18 chlapů vrátilo 10 a z nich dva krátce po návratu domů zemřeli.
Ti kteří přežili se z gulagů vrátili až po třech či pěti letech. Pokud tohle někomu připomíná osvobození, mohl by považovat za stejný akt příchod Wehrmachtu na naše území a transport nevinných obětí do koncentračních táborů.

Ministerstvo zahraničních věcí, odd. B.
Věc: Čs. státní příslušníci internovaní v SSSR
Odesílá: Moskva kdy: 26. 3. 1946 v 17.40 hod.
Došlo 27. 3. 1946 v 14.30 hod.
Referent: Hanušová - Martiš
Jednal jsem s Vyšinským o našich občanech v SSSR. Uvedl jsem, že jsme v té věci podali MZV SSSR až dosud tři noty, podrobnou zápisku a že jsem se kromě toho zúčastnil 7 intervencí, v nichž jsem zdůraznil nesnáze které vznikají naší vládě. Vyšinskij odpověděl, že podle údajů sovětských úřadů zůstává v SSSR jen 513 osob, t.j. číslo uvedené v sovětské notě z 30. ledna t.r. Naproti tomu jsem uvedl, že naše vláda dostává stále nové seznamy našich internovaných občanů a snažně jsem žádal, aby sovětská vláda řešila celou věc způsobem zásadním a velkorysým, t.j. aby propustila všechny naše intervenované občany. Ti , kdož se jakýmkoli způsobem provinili, budou se odpovídat až před čs. soudy. Vyšinskij namítl, že je téměř nemožné zjistit místa pobytu osob, rozptýlených na obrovském území Sovětského svazu. Upozornil jsem že podle našich zpráv je jen v Donbasu v Stalinových táborech mnoho set internovaných Čs. občanů... Vyšinský slíbil že to dá přešetřit a že dostaneme zprávu.....

Po nástupu komunistického režimu nebyl žádný zájem na osvobození odvlečených československých občanů a jejich další osud není znám...

(zdroj: Vladimír Bystrov, Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955)

Jindřich Čech, sociální sítě Facebook

STRACH a společnost. Pomalu i dost rychle se vytrácí rozum ve svobodné zemi? Takhle se jako společnost necháme státem vydírat? Já říkám "Nedej se člověče zalepit strachem a šikanou!"

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ

Dlouho to vypadalo, že základem společnosti je rodina

 (a leckdo se zastydlou pubertou by ještě dodal, že základem rodiny je zase velká pánev). Jenomže už to není pravda. Základem dnešní společnosti je totiž úředník.

Úředník všechno zná, všechno ví a o všem rozhoduje. A v budoucnu vás ještě bude vydírat a šikanovat.

Minulý týden vyšla zpráva, že na rodiče, kteří by snad nechtěli souhlasit s modelem inkluze handicapovaných dětí, si posvítí orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Konkrétně: Pokud vám školské poradenské zařízení doporučí inkluzi, ale vy jako rodič odmítnete začlenění dítěte do „běžné“ školy, bude na vás poslán OSPOD. Důvod: Nejednáte v nejlepším zájmu dítěte.

Asi ještě nikdy nebylo v ČR tak černě na bílém řečeno, že o tom, co je nejlepším zájmem dítěte, nerozhoduje rodič, ale stát. Připomíná vám to Norsko a jeho neblaze proslulý Barnevernet? Bingo.

Proces zadupání tradiční rodiny do země je tím zdárně dokončen. Rodina už není nic. Teď je tu skandinávský model, kde dítě patří státu a biologičtí rodiče mají roli jen jakýchsi pěstounů. Láska se vytratila, pěstounství je jen technický servis při výrobě daňového poplatníka. Pro mě krystalické zlo. Najednou si někteří lidé myslí, že nejzákladnější lidská práva a vztahy lze úředně řídit jako dopravu. Nedotknutelné soukromí jedince zmizelo.

Ovšem povšimněme si, že stát v poslední době strká nos do věcí, do kterých mu nic není, čím dál víc. Během několika málo měsíců až let se „najednou“ objevily instituce a mechanismy, které mají moc ovlivňovat to, co dříve bylo považováno za nedotknutelné. Tak například:

Vzniklo u nás jakési „Ministerstvo pravdy“, které si osobuje právo určit, co je a co není pravda. Máme tu tedy najednou nové poselství státu: O tom, co je pravda, už nerozhoduje úsudek jedince, ale stát.

OSPODu byl zase dán nástroj k tomu, aby pod záminkou nejlepšího zájmu dítěte kdykoliv dítě předal státu, pokud jeho rodiče nebudou dost stádní. Máme tu tedy opět nové skryté poselství: Dítě se vlastně nenápadně stalo vlastnictvím státu, nikoliv rodiny.

Bylo zavedeno EET či kontrolní hlášení. Obojí nutí podnikatele dokazovat, jak přesně funguje jejich podnikání. Máme tu tedy ještě další nebývalé poselství: Byla vlastně zrušena presumpce neviny, na podnikatele se nyní automaticky hledí jako na provinilce, kteří se musí neustále bránit dokazováním své čistoty.

A tak bychom mohli pokračovat. V posledních letech se zkrátka v celé Evropě objevila celá řada dříve nevídaných úřadů s dříve nevídanými pravomocemi. Musíme si uvědomit, že všechny tyto struktury a úřady ještě nejedou naplno, ještě pořád v nich často fungují „hodné tety“ z minulosti, které to myslí dobře. Nicméně tyto struktury už existují – a kdykoliv mohou začít fungovat na 100 %. Český OSPOD se zatím nechová jako Barnevernet, ale legislativní nástroje k tomu už v podstatě má, jak to ostatně dokazuje poslední výhrůžka ohledně inkluze a nejlepšího zájmu dítěte. Takže v český Barnevernet se může změnit ze dne na den jako mávnutím kouzelného proutku. Jako když dostanete do ruky nůž, jen ho ještě neumíte či nechcete používat.

Upřímně mě děsí fakt, který si ještě zdaleka ne každý uvědomuje: Už znovu jsme se dostali do situace, kdy se bojíme mluvit – jako kdysi za totality. Minulý týden mi kamarádka poslala fotku z rodinné dovolené z Tater. Chtěla na ní jen tak z legrace ukázat, jak je po ránu rozcuchaná, zkrátka neškodné ženské tlachání. Jenže vzápětí se lekla, co to vlastně vyvedla. Na fotce totiž bylo vidět, že celá rodina spí s dětmi v jedné posteli. Jakmile si to kamarádka uvědomila, hned mi začala psát: „Hlavně to nikomu neříkej, aby na mě neposlali sociálku!“ A ve mně zděšeně hrklo: Copak je něco špatného na tom, když dítě spí u rodičů v posteli? Copak je to něco, o čem by se člověk měl bát mluvit? Není to snad ta nejnormálnější, nejpřirozenější, nejintuitivnější věc, kterou lidé dělali po tisíce let? Není to snad něco, co ještě nezkažené a psychicky zdravé přírodní kultury dělají stále? Není to snad něco, o čem osvícení dětští psychologové píší jako o ideálu kontaktního mateřství? Není to snad něco, o čem byl napsán mezinárodně uznávaný bestseller Koncept kontinua, který u nás patří už roky mezi jednu z nejprodávanějších knih? Změní se nyní tato kniha v samizdat? Budeme teď o kontaktním mateřství šeptat jako o nechutnosti? Takhle se jako společnost necháme státem vydírat?

Protože ano, slovo vydírat je namístě. Stát už vydírá. Už říká, že pokud jeho občané nebudou dělat to a to, co MY jako stát chceme (třeba souhlasit s politikou inkluze), odebereme vám VAŠE dítě. To je prvoplánová výhrůžka a vydírání. Není tohle snad mnohem podstatnější než zakázat kouření? Tak proč se dosud skoro žádný politik ještě neozval?

Přitom pikantní je, že stát, který si tak agresívně osobuje právo zasahovat do rodin a životů dětí, má sám tučnou porci másla na hlavě a moc dobře to ví. Konkrétně například Štrasburský soud zcela jasně řekl, že česká porodní péče není dobrá a nerespektuje dostatečně práva matek – tedy všichni vědí či alespoň by měli vědět, že české porodnictví je dle verdiktu mezinárodního tribunálu nedobré. Přesto by se klidně mohlo stát, že se nějaká matka bude v porodnici dožadovat svých mezinárodně uznávaných práv tak, jak je dle posledních poznatků vědy definuje WHO – a za to na ni bude poslán OSPOD, protože tím údajně dle úsudku českého státu nerespektuje zájem dítěte. Fikce? Ale kdeže. Legislativní nástroje k tomu už byly vytvořeny.

A to je to u nás ještě zlaté. Za hranicemi jsou v transformaci společnosti už mnohem dál. Od ledna nový generální tajemník OSN, portugalský socialista Antónni Guterres (v letech 1999 až 2005 předseda socialistické internacionály) přímo prohlásil na summitu Vision Europe: „Imigrace není problém, ale řešení!... Evropské národy nemají právo kontrolovat svoje hranice. Místo toho musí vpustit do země houfy těch nejchudobnějších lidí na světě... Není třeba brát v úvahu odmítavé postoje obyvatel evropských zemí...“ Transformace společnosti tedy už pokročila do stavu, kdy jsou bourány hranice.

Tedy pardon, ale toto je transformace společnosti do stáda kastrovaných volů. Volů, protože tam, kde není rodina, není dětí. A tam, kde není dětí, budou dnes bohaté národy vymírat.

A tenhle trend se sám nezastaví. Teď už jen zbývá obnovit výslechovou místnost v Bartolomějské ulici, a iluze bude dokonána do dokonalosti. Probůh, lidé, volby jsou za dveřmi - kašleme na výhrůžky o propadnutí hlasu, které nám servírují agentury pro průzkum veřejného mínění, a volme úplně jinak než dosud.

Kašleme na průzkumy, vzpomeňme na hlasování o BREXITu a Trumpovi! Volme prostě tak, jak cítíme...


Zdroj: Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora

Necháme se šikanovat přátelé? Zákon, předpisy a pokuty? Exekuce až do konce (suicidium)?

#Strach, Markéta Šichtařová, Za vaši a naši svobodu, Šikana, Úředník, Zákon, Tenkrát na Západě, Kritické myšlení

Sociální patologie postkomunistického světa je neuvěřitelná. Třicet či padesát procent obyvatelstva má prostě pořád vymytý mozek. Základy retrosocialismu.

Nerozumím tomu, proč by měla být Merkelová považovaná za poraženou v posledních zemských

Vepřo knedlo zelo

volbách. Závidím Němcům jejich silné tradiční politické strany, které si i v těžké době vedou dobře.

 Nesystémové, populistické a extrémistické strany se uplaťňují ve větší míře jen tam, kde byl komunismus.

Sociální patologie postkomunistického světa je neuvěřitelná. Třicet či padesát procent obyvatelstva má prostě pořád vymytý mozek.

Tam, kde bylo DDR, tam je demokracie slabá. Jako u nás. Je na tom zřetelné, jak hluboká je destrukce všech hodnot ve společnosti, která prošla zvráceným systémem komunismu. I po čtvrt století. To je jediná výrazná věc, kterou jsem si odnesl z německých zemských voleb. A to, že komunisté a xenofóbní Klausovi spojenci z AfD kralují jen tam, kde vládl ruský bolševismus, to mluví opravdu za všechno. Usilovat o západní profil postkomunistické země je těžší, než jsme si mysleli. O to je ta snaha důležitější.


Pavel Šafr


Poznámka:

  Tenkrát na Východě jak to bylo a otevřete si klikem nostalgie.

Svoboda a její zloději. Jen poznámka když se rojí šmejdi a psychopaté. Jsou tu stále a škodí...třeba jen slovně. Mentalitou.

Václave dobře nám už bylo....

Kdo ohrožuje naši svobodu?

 Šmejdi žijí a trpajzlíci rostou. Čekají, kdy oslabíme svoji pozornost!

Jen těch Amíků...těch se bojí.

A proto jen smrdí a síří nenávist s východním větrem!


Nebát se a nekrást přátelé. To platí.

Russian tank crashes into a building in the town of Liberec. The tank has one white stripe, not the the usual red star.

Russian tank Liberec 1968

"Russian tank crashes into a building in the town of Liberec. The tank has one white stripe, not the the usual red star. The Soviets used more than 6,000 tanks during the August 1968 invasion on Czechoslovakia"

Photo: Vaclav Toužimský
Czechoslovakia - Liberec, August 1968 /

Vaclav Toužimský is the author of the legendary photo that captured falling house in Liberec during the occupation in 1968, among others. Also winner of the prestigious journalism award from World Press Photo.

Zdroj: sociální sítě

Kořeny zla. Tenkrát na východě. Trpajzlíci zla!

Tak zlo končí....Once Upon a Time On The West

Na poslední schůzce zpravodajských služeb zemí 

sovětského bloku v Berlíně v roce 1988 vedoucí jedné delegace položil otázku: Co je to socializmus? a pak na ni nekorektně odpověděl: Je to ta nejobtížnější a nejdražší cesta od kapitalismu ke kapitalismu.

V té době se ještě Gorbačov neodvážil zastavit šíleně nákladný proud zbraní a finančních prostředků do Afganistánu, Nikaraguy, Vietnamu, Sýrie, Jižního Jemenu, Etiopie, Angoly, Alžírska a do dalších místa a institucí. Sovětský svaz masivně podporoval teroristy všude na světě a a cudně to nazýval podporou národně-osvobozeneckého hnutí. Centrála KGB je také odpovědná (stejně jako ve stovkách podobných případů) za vzrůst terorismu na Středním východě a jeho export do Evropy především prostřednictvím agenta KGB MUDr. Wádího Haddáda (krycí jméno Chutor). KGB se rovněž podílela na mnoha únosech např. únosu amerického profesora Haniho Kordy kterého Rusové podezírali k příslušnosti k CIA.

Byl odvlečen z z Libanonu do tábora PFLP v Jordánsku, kdy byl krutě mučen a později spáchal sebevraždu.
Sovětský svaz a později Rusko nepřestávalo také s podporou komunistických stran všude po světě. I množstvím zanedbatelná Komunistická strana USA dostala z Ruska v průběhu let desítky milionů dolarů a tak KGB vydržovala po celých Spojených státech 40 tisíc agentů.
Neexistuje od II. světové války konflikt, který by nevznikl s přímou ruskou podporou, financováním a zásahem agentů KGB. Ostatně stačí se rozhlédnou po české kotlině... řada zřejmých ruských agentů a pomahačů začíná na pražském Hradě...

Jindřich Čech, sociální sítě

Rusko - Petrohrad - demonstrace. Stateční rusové! Za vaši a naši svobodu!

Demonstrace v Petrohradě 2015 (sociální sítě)

STATEČNÍ RUSOVÉ

Petrohrad. Snímek z demonstrace v za mír na Ukrajině. Za naši a vaši svobodu. Nejen Ukrajina, ale i stateční Rusové potřebují naši podporu.
A sorry, kdy těm 99% Čechům dojde, že to, co se "tam někde na východě" děje se už týká i jich? A že by neměli doma sedět na zadku a něco dělat? Něco. Cokoliv.
Podpora může být v zásadě dvojího charakteru: materiální nebo morální. Ideální je kombinace obou dvou.