INFORMAČNÍ SPOLEČNOST

Budování a vytváření toho, co dnes nazýváme „informační

Praha - vepřové i smažené dobroty

společností"

je zřejmě pro vlády většiny vyspělých států jedním z prvořadých úkolů. Následný rozvoj takové společnosti není ovšem jen úkolem pro vládu a stát, nýbrž předpokládá i úzké zapojení ostatních subjektů, jako jsou veřejná správa, nadnárodní společnosti, podnikatelská sféra, akademická obec 

i sami občané – naše společnost. 

I když by se mohlo zdát, že pojem informační společnost je přesně definován, není možné najít jen jedno přesné vysvětlení toho, co pod tímto pojmem chápeme. 

Informační společnost v sobě zahrnuje informační technologie, výpočetní techniku, komunikační a informační služby, technologie pro zpracování, uchování a přenos informací.

Je to společnost, která využívá informační produkty a služby, společnost, která umí informace využít – to znamená, že je pouze neshromažďuje, ale účelně a cíleně s nimi pracuje a měla by si být vědoma přínosu, který z tohoto uvědomělého chování vyplývá. 

 Společnost prochází informační revolucí. „Je napínavé sledovat, jak technologie mění dějiny a nečekaně vstupuje do lidských životů. Samozřejmě, bylo by banální konstatovat, že díky technologiím je během pár let vše jinak.“ 

Vytvoření informační společnosti je tedy běh na dlouhou trať. A jejím hlavním cílem by mělo být nastolení předpokladů pro kvalitnější a pohodlnější život všech občanů. Model informační společnosti svým způsobem nabízí jistou filozofii pro hodnotný život ve 21. století.

Aktuální info, Informační válka, Hledání na internetu, Internetové smetiště, Události na internetu

Zdravotní způsobilost a prezident, Radkin Honzák, Člověk a Nemoc, Etické a humánní principy, Internetové smetiště, Komunitní sítě, Lékař, Můj pohled na svět

Zdravotní sestra při práci

Když chcete prodávat v lahůdkách, potřebujete několik lékařských zpráv, když chcete jezdit vlastním
autem, potřebujete jich víc, když chcete řídit autobus MHD, potřebujete jich ještě víc, na léééétadlo nedosáhne deset z jedenácti žadatelů.

Akorát, když chcete stát v čele státu, nepotřebujete nic a není proto divu, že řada panovníků z minulosti se honosí přídomkem šílený. Jeden takový byl i kamarádem našeho opilého krále Václava IV.

Docent Vahala ve své publikaci I nám vládli nemocní napsal o TGM: Průběh všech Masarykových onemocnění i závěrečný nález nás utvrzuje v mínění, že mozek i srdce Masarykovy byly uloženy v bytosti zdravé, která uměla skloubit intelekt s harmonií tělesnou do vysokého věku.

Obávám se, že od těch dob, jsme se (s výjimkou Václava Havla) o zdravotním stavu svých prezidentů nikdy moc nedozvěděli. O tom posledním víme, že od něj původně ošetřující lékaři prchli.

 Říká se, že pro nespolupráci pacienta.  Když je někdo v čele státu, neměl by mít k tomu také zdravotní způsobilost?

Radkin Honzák blogy aktualne.cz

Prezident, Král, Debaty a názory, Aktuální info, Člověk a Nemoc, Etické a humánní principy, Internetové smetiště, Komunitní sítě, Lékař, Můj pohled na svět

Můj pohled na svět. Nejhorší diskreditací politických poměrů je, když si bývalí aktivní svazáci a zarputilí pionýři hrají na pravicové politiky.

Bez čínského komentáře

Proč má Babiš tak vysoké volební preference? Je to zfalšované a nebo jsou občané tací blbci?

Myslet si, že nás od kágébáckého Prognostického ústavu zachrání nějaký estébák Babiš který po listopadu 89 přišel k penězům díky svým konexím z doby normalizace, pak je s naší benevolencí a díky naší hlouposti dalších dvacet let hrabal, je prostě nesmysl.

Teď má i politickou moc, kterou tomuto bratrstvu rudé pracky studenti 17. listopadu 1989 vyfoukli pod nosem. Je proto pro nás nejvyšším stupněm hrozby že i Albertov při výročí studentského svátku tyhle perfidní svině bezostyšně obsadili... A lidi jim to žerou.

A vůbec nejhorší diskreditací politických poměrů je, když si bývalí aktivní svazáci a zarputilí pionýři hrají na pravicové politiky.

Klaus který už na základní škole (Sadská) držel v pionýrském stejnokroji pravidelně službu na chodbě a sekýroval své spolužáky, Topolánek, absolvent vojenské školy o kterém se tvrdí že je potomkem jedné z největších komunistických sviní, blízkého spolupracovníka prezidenta Novotného a posléze gubernátora Ostravy Mamuly, Nečas aktivní svazák z bolševického pelechu který se ukázal kvůli své sexuální aféře být trapným šaškem a skončil jako obchodník s komunistickou Čínou, ti opravdu nemohou být zárukou ke změně poměrů k lepšímu. Dochází k fenoménu, který dobře známe.

Všechno se opakuje a kdo nezná svou minulost je odsouzen ji prožít znovu. Teprve po čase vyplouvají na světlo problémy, které se měly pojmenovat a vyčistit hned po roce 1989, ale až s odstupem let je jasné, co se nestalo a stát mělo. Možná stačí problémy pojmenovat, ale chybí kritické myšlení. Existují bohužel lidé, kteří říkají či donedávna říkali, jak je Babiš úžasný a skvělý, protože to přece psali v těch a těch novinách. Ale vždyť jsou to jeho noviny! Nejde o politiku, ale o firemní záměr. ANO, bude líp – jistě, pro náš byznys. Proto taky okamžitě bez mrknutí oka oseká peníze pro ministerstvo sociálních věcí, protože ho problémy lidí na okraji společnosti, kam se dostávají ne vlastní vinou právě děti, vůbec nezajímají. Ale to je přece základ demokracie, že silnější ochrání slabšího! Ne že ho zašlápne.

Jestli tandem Zeman a Babiš ovládnou tento stát, bude se patrně muset použít recept na změnu, který onehdy Zeman zmínil... buď demokratickou či nedemokratickou cestou... Myslím, že ta nedemokratická je více na místě...


Jindřich Čech, sociální sítě

Kdyby zelených šílenců nebylo...Kdyby zelených trotlů nebylo...Donutit lidi chovat se „správně“ tím, že jim to nakážeme, ne tím, že v to věří, prostě nefunguje.

Ilustrační obrázek

Volkswagen srazili na kolena zelení blázni

Když se podíváte v běžný pracovní den na výběr nejdůležitějších zpráv agentury Reuters, která poskytuje online data pro potřeby finančních trhů, obyčejně mezi nimi najdete různorodou směsku:

Jedno shrnutí o propadu akciových trhů v Číně, jedno shrnutí o právě probíhajícím summitu v Bruselu, jednu zprávu o americké centrální bance, jednu o imigrační vlně a jednu o euru. Pokud jste se ovšem podívali na stejný výběr nejdůležitějších finančních zpráv včera, mohli jste zjistit, že čtrnáct ze čtrnácti hlavních zpráv se poněkud monotematicky týká automobilky Volkswagen.
Volkswagen, už rok oficiálně největší automobilka světa, aktuálně čelí skandálu s falšováním údajů o emisích ve svých dieselových motorech. Prozatím oficiálně „jen“ na americkém trhu, ale užuž se začíná spekulovat, že v Evropě je to totéž v bledě modrém.

Ano, kauza Volkswagen nyní válcuje (minimálně ve finančním světě) vše ostatní: Řecko je zapomenuto (byť má čerstvě po volbách), Čína je zapomenuta (ačkoliv její akcie pokračují v propadu), ani imigranti a kvóty, které tolik pálí Čechy a Slováky, nestojí v těchto dnech spekulantům za pozornost. Kauza nabírá takových rozměrů, že dokonce sama německá vláda – jako by toho v poslední době neměla dost s imigrací – se musela od kauzy distancovat a prohlásit, že o falšování nic nevěděla. A evropská automobilová asociace ACEA si zase pospíšila s tvrzením, že prý jde o „izolovaný případ“, který prý rozhodně neznamená, že by podobné praktiky byly rozšířené v celém automobilovém průmyslu. Kdyby však takové podezření neexistovalo, ACEA by jaksi neměla motivaci jej dementovat, že.
Na první pohled se jedná „jen“ o výživný skandál, který ohrozí dobrou pověst jedné značky, za který bude pykat pár obětních beránků a který bude chvíli živit bulvár. Já mám ale podezření, že tu jde o něco víc. Že jde o motiv a princip. Kupodivu o tom jsem se ale zatím nikde nedočetla ani řádku…
Zato jsem se dočetla něco jiného. Totiž že kauza se zapíše do dějin jako kolosální podvod, že knokautuje akciové burzy a bude prý likvidační pro mnoho hráčů v automobilovém průmyslu. Dokonce jsem slyšela i jeden vpravdě hysterický komentář, že prý byla zásadně poškozena prestižní značka Made in Germany, celý německý průmysl, německý hospodářský růst a s ním i náš domácí hospodářský růst.
Hm, faktem je, že kauza v mnoha ohledech připomíná legendární Enron. Pro připomenutí: Enron Corporation byl americkou energetickou společností, jednou ze světových lídrů odvětví. Jeho akcie roky zažívaly neustálý růst. V roce 2001 ale náhle v jeho účetnictví začaly vyplouvat na povrch první podivné nesrovnalosti, až se nakonec ukázalo, že falšování účetnictví je dlouhodobé a záměrné. V roce 2002 společnost zbankrotovala. Hodnota jeho akcií propadla z 90 dolarů na 50 centů. A na akciový trh se nadlouho vkradla nedůvěra. Volkswagen a Enron mají mnoho podobného: I v tomto případě bylo falšování údajů dlouhodobé a promyšlené. I v tomto případě je propad akcií Volkswagenu drastický. Ještě 18. září stála akcie Volkswagenu 153 eur. Ve středu dopoledne to bylo jen 95 eur, od té doby se zase malinko zmátořily. I v tomto případě je nyní podezřívavost vůči celému automobilovému odvětví značná. Ale tím by podobnost asi tak končila.
Mezi Enronem a Volkswagenem je totiž jeden velký rozdíl: Enron měl především finanční problém, dlouhodobě šel ke dnu, ale umně to maskoval. Volkswagen má především morální problém (byť ho tento morální problém bude stát dost peněz: Prozatím vyčlenil na sanaci škod 6,5 miliard eur). Enron přestal existovat; Volkswagen nejen že vesele existuje dál, ale dokonce ani nikdo nezpochybňuje kvalitu jeho vozů z pohledu uživatelské přívětivosti či spolehlivosti. Troufnu si tvrdit, že pokud by automobilka stahovala část svých vozů kvůli, dejme tomu, problému s brzdami, v očích spotřebitelů by ji to poškodilo víc.

 Ve skutečnosti prohřešek automobilky spočívá hlavně v tom, že se snažil obejít stávající tlak na zelenou politiku. A jsme u jádra věci. To je ten motiv, to je ten princip.
Zjišťuji, že málokdo v mém okolí zanechává menší ekologickou stopu než já. Jenomže vtip je v tom, že já se ekologicky chovám dobrovolně, protože chci, protože se mi to líbí. Ne proto, že mi to nějaká regulace nařizuje.

Donutit lidi chovat se „správně“ tím, že jim to nakážeme, ne tím, že v to věří, prostě nefunguje.

Kdyby zelených šílenců nebylo, zcela dominující většina spotřebitelů by s prominutím kašlala na to, jestli jsou emise jejich auta takové či makové; mnohem víc by je zajímala spotřeba a výše jejich pojistky.
  Kdyby zelených trotlů nebylo, nedostal by Mezinárodní panel pro čistou dopravu (ICCT) do ruky hůl, kterou mohl Volkswagen bíti. Ne, já se Volkswagenu nezastávám, podvádět se nemá a už naši předkové moudře říkávali, že „kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe“. Tvrdím ale, že bez umanutých zelených naivků, kteří jezdí do práce na kole, ale osmkrát za měsíc létají na kongresy o globálním oteplování a emitují při tom víc emisí, než majitel dvoulitrového Volkswagen-Transportera za rok, by se svět celkem jistě oteploval taky, ale s našimi auty bychom si užili víc srandy. Bez zelených hlavinek bychom se v létě nedusili alergií na řepku olejnou, Volkswagen by neměl motiv a nepodváděl by s měřením emisí a nemuseli bychom se teď bát, co když hysterické prognózy o zpomalení německého i našeho hospodářského růstu nejsou hysterické, ale realistické.

Markéta Šichtařová 

Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.

Schopnost přizpůsobit se je nepochybnou známkou inteligence.

Pohostinnost a slavnosti Sikhů v Londýně původní fotografie

Můj pohled na svět a o tom co se kolem nás právě děje

Ptáci radostně zpívají a rackové řvou na řece. Dobrou noc odzpívá kos, i ráno při úsvitu je pěvecky aktivní, pro ty kdo vstávají brzy. Noční pracanti, sovy a spáči vstávají obvykle až k obědu.
....slunečné dny a léto očekáváme přátelé...jsme znovu na cestě oživení aktivity v přírodě.
Samozřejmě sledujeme dění ve světě, poslední zprávy...ale s kritickým nadhledem. Držme si zdravé názory na věc.

cituji Radio Impuls......Pan Ivo Šmoldas ve čtvrtek 10.3. rozebral schopnosti našich občanů se přizpůsobit systému sociálních dávek.

Mnohá města si trpce stěžují, že nedokážou vyjít se svými takzvaně nepřizpůsobivými občany. Ještě nikdy jsem však neslyšel, že by si takzvaně nepřizpůsobiví občané trpce stěžovali, že nedokážou vyjít se svými městy. Způsoby takzvaně nepřizpůsobivých jsou totiž měšťanům nemálo proti srsti, kdežto způsoby měšťanů jsou takzvaně nepřizpůsobivým zcela upřímně šumafuk. A tak si jedni holt stěžují, kdežto druzí důvod ke stížnostem přirozeně neshledávají.
 A neshledávají ho ne proto, že by byli nepřizpůsobiví, nýbrž právě naopak, že se přizpůsobit hravě dokážou, a to čemukoli, nejlépe pak systému sociálních dávek. Nazývat je nepřizpůsobivými je tedy naprostá mýlka. Jsou totiž stejně přizpůsobiví jako ti, kdo bystře postřehli, že se dá vesele žít třeba ze státních či evropských dotací, provizí za zprostředkování armádních zakázek nebo z úplatků od stavebních firem. Nepřizpůsobiví jsou všichni ti ubožáci, co se výzvám doby přizpůsobit nedokázali, a nepřišli tudíž na nic lepšího než se způsobně živit prací.

 A jelikož schopnost přizpůsobit se je nepochybnou známkou inteligence, je očividné i to, kdo z nás je tu blbec.


Vynechejte jídlo pokud musíte, ale
nikdy nevynechejte příběh... 

Zdroj: sociální sítě G+

Jak fotografovat Japonce neboli i kachny psaného jazyka na internetu

Jak vyfotografovat Japonce

Některé novinářské názory je možné rozporovat (je to česky správně?)

Cituji:
Velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou a s trvalými hodnotami. Štěkat kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství. (Petr Koubský)

Téměř v každé webové diskusi se dříve či později objeví někdo, komu se americky říká grammar nazi: taková ta osoba, pro kterou je dostatečným důvodem k zamítnutí vašich argumentů gramatická chyba. Napište třeba „zhora dolů“ nebo „Marie s Irenou přišli“, tj. něco, v čem někdy udělal chybu každý včetně profesorek češtiny (a pravděpodobně též včetně dotyčných gramatických nácků) — a jste u nich vyřízeni. Nepřilepte do složitého souvětí čárku na správné místo a vytáhnou na vás, že kdo neumí psát bez chyb, nedovede ani jasně myslet. A když už nenajdou nic jiného, aspoň vám řeknou, že píšete ošklivě a jazyk má přece plnit estetickou funkci. (Na tomhle odstavci si smlsnou!)

Ano, jazyk má estetickou funkci; někdy. Většinu z nás však, jak praví klasik, mezi básníky žádný Vítězslav nezval. Mluvíme a píšeme proto, abychom si sdělili informace. Babička přijede ve středu, TCP/IP stack je software typu public domain, nalít vodu do kyseliny není dobrý nápad. (A to ani v případě, že to někdo napíše jako kiselina.) Prakticky veškerá odborná publicistika slouží k informování, nikoli ke zkrášlování ducha. Štěkat po sobě kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.

Tohle téma mě napadlo, když jsem si povšiml, jak se na Facebooku někdo podivuje, že na webu, jímž mediální poradce nabízí své služby, je jakási obskurní chybička. (Konec citace)

Názory:
Musím silně nesouhlasit. Napadá mě hned několik (propojených) bodů.

Prosím jednu fotografii, prosím. Děkuji.

Autor velmi umně a podle mého názoru zcela záměrně zaměňuje grammar nazi/opravu gramatiky za hnidopichy, kteří nemají co jiného říct, aby snížil hodnotu jejich vstupu. Alespoň jak já mám nastavený ten pojem, považuju se za grammar nazi, ale nikdy to nepoužívám jako argument proti obsahu. Takže klást mezi toto rovnítko je účelové a ne vždy pravdivé.

Za druhé autor, opět účelově, háže do jednoho koše velké rozpětí znalostí o českém jazyce, zaměňuje pravopis a gramatiku (!!), přičemž to první je sada pravidel, která by se měl člověk naučit na základce a pak je jen mechanicky opakovat, to druhé- jaké jsou vedlejší věty, vidy a přechodníky, to snad tak zásadní už není (i když se mi osvědčilo při výuce angličtiny, když lidi věděli, bylo na co navazovat, jinak bylo o dost komplikovanější jim některé jevy vysvětlit, čili ani tyhle znalosti nejsou do budoucna k zahození, to jen tak mimochodem), ale taky to snad nikdo v běžné diskusi po nikom nepožaduje, tak proč to do toho plést. Ale taky proč ne, když to zdánlivě posílí jeho postoj a sníží hodnotu (těch jednoduchých) pravopisných pravidel.

Je rozdíl mezi chybou a ignorantstvím. Jakože nebudu opravovat člověka, když napíše Nadzar, to je snad jasné. Už ho spíš opravím, když napíše Marie a Irena šli- a pak se vidí, někdo řekne "jejda, ok, to mi ujelo, díky" nebo "sakra, tohle se mi vždycky plete" a někdo se naštve a začne prskat, že jsem hnidopich a že jde o obsah bla bla bla. Za prvé neschopnost reflektovat chyby a poučit se (ale to už je na jinou debatu), za druhé- já prostě tuhle devalvaci jazyka odmítám. Ve skutečnosti ten pravopis tak složitý není - vyjmenovaná slova, shoda přísudku s podmětem, nějaké to s/z, mě/mně. Jako fakt autorovi přijde v pořádku napsat kiselina? I mean, seriously seriously?!

Napadá mě další bod, nemyslím to absolutně, ne kauzálně, ale korelačně, ale ona tahle forma s obsahem často souvisí. Jakože nejsem schopná si vybavit hrubky u svých více vzdělaných přátel, spíše je vídám v internetových diskusích na populárních serverech, kde ti lidé zrovna moc zásadně neargumentují, spíš vykřikují nějaké nahodilosti. A i u lidí, které znám, takhle zhruba musím říct, že je nějaká korelace mezi vzděláním+obsahovou úrovní příspěvků a pravopisem. Čili v mých očích se pan autor odvolává a chce zalíbit jisté cílové skupině, a to spíš té ignorantské než té, která se občas překlikne, ať na místě, kdy je to hrubka nebo ne.

Z další - ale tady nejsem schopná to už dál proanalyzovat a prohloubit, ale prostě pocházím z prostředí (a !to snad ne! jsem na to hrdá), kde je pravopis samozřejmost a ukazuje na jistou úroveň. Já jsem celkem hrdý gammar nazi a !to snad ne! když někdo opakovaně dělá hrubky ve vyjmenovaných slovech nebo koncovkách přídavných jmen (otcovi hodinky), ano, v mých očích klesá. Každý máme svoje standardy (aspoň se je snažím reflektovat a mírnit v konkrétních situacích). Cituji známého "Postoj k jazyku, ako jednému z najdôležitejších určovacích a identifikačných znakov národa ukazuje úroveň kultúrnosti užívateľa."

A kdo nás tu vyfotí u řeky a v pozadí s městskou elektrárnou?

Na nejobecnější úrovni rozhodně preferuji obsah nad formou, ale myslím, že v tomhle případě, nebo mám alespoň tu zkušenost, ta polarita není tak zásadní, jak se ji snaží mi vnutit autor, tj. když čtu někoho, kdo argumentuje o politice, ekonomice, výchově, vzdělávání, nepamatuju si, že by tam sekal jednu hrubku za druhou. Takže opět - postavit grammar naziho do role toho, kterému jde o formu nad obsahem, je zjednodušující a účelově sloužící jeho jakoby populistickému argumentu. Pro mě psaní není otázkou přemýšlení a vyvažování dvou úrovní, formy a obsahu, podle mě by ten pravopis měl být úplně automatický.

Jsem zvědavá na protiargumenty a reakce, protože přes veškerou moji snahu k reflexi a relativismu, tady mi moje mysl moc prostoru nenahrává a hlava mi nebere, že s tím někdo může mít problém. Tyve, tak na co ta děcka do té školy vůbec chodí, co ještě zrušíme, aby náhodou lidi nemuseli přemýšlet a zatěžovat se?! (merry)

Poznámka: Pro někoho jsou texty nezajímavé, dlouhé nebo i těžké na přemýšlení. Potom se hodí dobré fotografie v originále. Zhotovené pravým japonským Nikonem (zn. China)
Japonci fotografují pořád a my jsme to zkusili také (fotografie si zvětšete klikem)

Zdroj: Lupa.cz

Petrova Bouda v Krkonoších

Petrova Bouda v Krkonoších

Památkově chráněné Petrově boudě nedaleko Špindlerova Mlýna hrozí úplný zánik.

Varují před tím odborníci, kteří stav krkonošských bud dlouhodobě sledují. Jedna z nejstarších krkonošských dominant je už několik let mimo provoz. V současné době ji devastují vandalové, ale také počasí. Současný majitel však na rekonstrukci objektu nemá peníze.
Petrova bouda je jednou z nejstarších horských bud na hřebenech Krkonoš. Správa KRNAP po několik posledních let s jistým znepokojením sledovala, jak objekt mění majitele a jaký bude její další osud.
Petrova bouda je od roku 2008 pro turisty uzavřená. Objekt v posledních letech poškodilo vlhko a vandalové. Podle některých odborníků stavbě hrozilo kvůli špatnému technickému stavu zřícení. Hasiči museli k opuštěné boudě vyjet i na konci července. Stavební dělníci, kteří tam přišli, zjistili, že v kuchyni hořelo dřevěné obložení a trám. Oheň sice sami uhasili vodou, ale měli obavy, aby se nešířil dál. Zasahující jednotky požár dohasily.
První boudu na místě dnešní Petrovky postavil v roce 1811 Johann Pittermann, podle jehož zkomoleného příjmení se dodnes bouda jmenuje.

Následující majitel Vinzenz Zinecker ji o pětasedmdesát let později přestavěl na hotel s plochou zatravněnou střechou, proskleným balkonem a verandou. Fasádu ozdobil do vzorů vyskládaných dvoubarevnou břidlicí.

Zdroj:CT24.cz

Můj pohled na svět a o tom co se kolem nás děje

Marocká tanečnice Ruby

Italský premiér je jedním z nejbohatších Italů.

Vlastní mimo jiné mediální koncern Mediaset a fotbalový klub AC Milán.
Italský premiér Silvio Berlusconi je vyšetřován kvůli případu, který se týká nezletilé tanečnice z nočního klubu v Miláně.
Zdroj blízký vyšetřování uvedl, že policie zkoumá, zda Berlusconi jednal správně, když se zasadil za propuštění tanečnice z policejní stanice. Sedmnáctiletá marocká dívka vystupující pod jménem Ruby byla zadržena za podezření z krádeže peněz a šperků.

Tanečnice se účastnila večírků v Berlusconiho soukromé rezidenci Arcore u Milána.

Médiím sdělila, že jí Berlusconi za účast na večírcích zaplatil sedm tisíc eur (171 tisíc korun). Dívka odmítá, že by se čtyřiasedmdesátiletým premiérem měla sex. Berlusconi je zapleten do několika sexuálních skandálů. Prostitutka Nadia před několika dny vypověděla, že jí Berlusconi zaplatil za dvě schůzky 10 000 eur. Řekla, že nočních akcí v premiérově rezidenci Villa Certoso na Sardínii se účastnilo 25 dívek a také řada osobností veřejného života, například advokáti a podnikatelé.
Berlusconi měl policii tvrdit, že dívka je vnučkou egyptského prezidenta Husního Mubaraka, a proto ji musí okamžitě propustit. Dívku, jež se ve skutečnosti jmenuje Karima Keyeková a pobývá na italském území nelegálně, zatkla milánská policie v květnu.

Policejní zdroj dále uvedl, že vyšetřování se také zabývá podezřením z prostituce nezletilých. V době, kdy se dívka večírků v Berlusconiho vile účastnila, jí bylo sedmnáct let. Prostituce nezletilých je v Itálii považována za trestný čin.

Tak to vidíte. Co dokáží peníze, veselá kopa a mladé dívky. To je mi zpráva pro bulvár a odtud je také zdroj.

Zdroj: tn.cz nova drby bez záruky.

WC Story . A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

 „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

Není to nové, ale je to pořád aktuální a originální.

Akce - ženy na veřejných WC.
Úroveň v metru v Praze je zoufalá. Obtěžují tu ve smradlavém prostředí různá individua a nelze se divit, že chlapi chodí ke stromečkům v parku nebo do podjezdů domů...

Zoufalá žena na veřejném WC
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto „pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít” na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí..., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná” hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala” a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou...

Ale vraťme se ke dveřím... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici”...

Úleva... Áhhhhhh... Ještě větší úleva... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici”, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.

Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOO!!!”

Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm... che!

Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout...”, tahle katastrofa tím ještě nekončí... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho..., možná ho budete potřebovat!” a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal.
„Proč ti to tak dlouho trvalo?” zeptá se tě naštvaně.
„Bál jsem se o tebe... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo..., ale nezvedalas to!”
A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!”.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

O tom co se právě ve světě děje co je vytrženo ze smetiště internetu. Čemu lidé věří?

Motorkář věří pouze své mašině a image 

Připravil jsem

pro vás, co čtete tyto stránky převzatou úvahu, kterou byste na smetišti internetu možná minuli (je to něco jako fejeton a to Karel Steigerwald umí)
Zaujalo mne co píše Karel Steigerwald ...převzato z webu www.virtually.cz

Smutný pohled na všežravé dvojnožce 

Čemu lidé věří?

Američani na Měsíci nikdy nepřistáli. Zato dvojčata v NY si srazili k zemi sami. Svět řídí dvanáct skrytých židovských mudrců. Lidé vůbec mají různou rasovou hodnotu, Němci nejvyšší. Komunismus nastolí ráj na zemi. Bůh stvořil i Petra Hájka. Ovšem nejen jeho. Ale některé lidi stvořila opice. Praotec Čech byl na Řípu. Zavedení třicetikorunového poplatku zvyšuje úmrtnost kojenců. Svoboda je poznaná nutnost.
Bohatství vzniká zvyšováním státního dluhu. Hitler dožil v Argentině. Zdravotnictví a školství jsou zdarma. Bohatí lidé jsou darebáci. Sovětský svaz spasí svět a zavede ráj na zemi. Někteří psi rozumějí lidské řeči, ale sami naschvál mlčí. Gorbačova řídila FBI. Dubčeka taky. Plus Mosad. Američani skrývají v mrazáku mimozemšťana. Ropné koncerny tají v trezorech motor, který jezdí na vodu. Vše na světě je spojeno nitkami, za které tahají zednáři, komunisti, Al-Kajda, případně i romský král nebo nadnárodní koncerny.

Tomu všemu věří lidé. Možná miliony lidí.

Existují stovky dalších teorií, věd, kombinací nesmyslů a výroků, kterým se věří. Stačí číst předvolební hesla. Normální je nekrást. Omyl, normální je krást, každý to ví. Volební kampaně předvídají, že politické strany jsou schopné zařídit lidem blahobyt. Opak je pravda, činnost politických stran vede ke snížení blahobytu. Někdy malému, jindy velkému, podle aktivity partají. Blahobyt si lidé zařizují sami, bez nich. Ale většina lidí to od nich žádá a očekává, třebaže dobře vědí, že vlády se skládají z pitomců.

Proč se však věří, že tito pitomci mohou způsobit blahobyt, je záhadné.

Lidé prostě nejsou žádní racionální tvorové s mozky. Jsou to všežraví živočichové, žene je lačnost a raději uspokojují své emoce než svůj rozum. Pokud nějaký mají.

Politika je činnost, která právě s emocemi pracuje. O rozum se opírá sem tam někdo, většina politiků ráda pracuje s hloupostmi, kterým ty emocionální uzlíčky nervů s chutí naletí. Věří se ve šrotovné, že přinese pokrok a blahobyt, ačkoliv je to nesmysl pochopitelný každému, kdo se na minutu zamyslí. Lidé myslí, že přemisťování veřejných peněz, výnosů z daní, vládami z místa na místo je zdrojem blahobytu.

 Každý chápe, že když okrade člověk člověka a za získané peníze si koupí auto, okradený nezbohatne. Když to udělá vláda, i myslitelé větří zlepšení hospodářských poměrů v zemi. Přesto se šrotovným lidé vážně zabývají. Je to jako debata o existenci čarodějnic.
Když se lidem řekne, hoši, bude líp, stačí jen, abyste mě zvolili, uleví se skoro všem. Jako když hořely čarodějnice, což mělo odstranit mor a zahnat ďábla, který podobně jako bezplatné zdravotnictví nikdy neexistoval. Určité zlepšení však vidět je: plundrovat státní rozpočet a zadlužovat státní pokladnu je vůči lidem milosrdnější než upalovat poplatníky jako čarodějnice. Ostatně blahodárnost státních dluhů je velmi rozšířené bláznovství. Spousta lidí věří, že i jejich vlastní dluhy jsou příslibem blahobytu.

Smát se lidem, kteří nevěří v přistání na Měsíci, není správné. Podobným bláznovstvím je zamořené celé lidstvo, ale nikdo to nechce vidět.

Fanatismus Al-Kajdy je u nás v opovržení, ale je to jen půl století, co komunisti vraždili hlava nehlava lidi z podobných důvodů.

Zdroj: http://www.virtually.cz/index.php?art=18987

Čtěte více
např. "Věřím, protože to je absurdní" na webu je tu hledání, najde podrobnosti...!