 |
| U paty kříže plačte nedejte se ukřižovat v síti zla |
Vstup Rudé armády na naše území v roce 1945 sice vypadal jako osvobození, ale jen o několik let později to za osvobození mohl považovat jen komunistický kolaborant nebo idiot
Mýtus který byl neustále propagandisticky vtloukán do hlav občanů ovšem přinesl své ovoce. Vznikla z toho jakási konvence, tvrdit že je třeba uctít padlé sověty za naši svobodu. Jakou svobodu? Občany okradené znárodněním a daňovou reformou, sedláky připravené o grunty, politické vězně, popravené vlastence, pronásledované bojovníky za svobodu, zavražděné při přechodu hranic, vládu jedné strany pod taktovkou Moskvy a rozloženou zlůzovatělou společnost. Tohle k nám přinesla Rudá armáda a náš pan prezident a spousta dalších idiotů se bude devotně klanět oběti kterou přinesli vojáci koloniálních ruských vojsk pro naši "svobodu".Tomu se říká osvobození Československa Rudou armádou.
Jen okresní výbor Konfederace politických vězňů v Prešově shromáždil údaje o téměř čtyřiceti tisících československých občanů odvlečených do Sovětského svazu. Celkový počet odvlečených československých občanů ze Slovenska se odhaduje až na stodvacet tisíc.
Jen okresní výbor Konfederace politických vězňů v Prešově shromáždil údaje o téměř čtyřiceti tisících československých občanů odvlečených do Sovětského svazu. Celkový počet odvlečených československých občanů ze Slovenska se odhaduje až na stodvacet tisíc.
Z vyprávění učitele Andreje Kravce: ...nastrkali (sovětští vojáci) nás do malých komůrek po dvaceti, ani stát ani ležet jsme nemohli, ani pořádně dýchat, a tak jsme zůstali až do 3. března 1945. V té době přijel do Košic prezident Beneš. Čekali jsme, že si nás konečně někdo všimne a bude za nás intervenovat, mysleli jsme, že po nás budou chtít kopat zákopy, šli bychom docela rádi, nebo že budeme opravovat mosty nebo zničené železnice, ale stále se nic nedělo.
Místo toho jednoho dne ráno, ještě za tmy, nás naložili na nákladní auta, odkrytá a samozřejmě špinavá, nesměli jsme se otáčet, nesměli jsme mluvit, a tak nás odvezli do Humenného. Tam nás umístili do kasáren a my z hrůzou zjistili, že už je tam několik tisíc vězňů, jako jsme byli my. Těch pár minut na které jsem odešel z domova se protáhlo na tři roky.
Pod falešnou záminkou že muži od 16 do 60 let nastoupí na opravu válkou zničených mostů byli odvedeni sovětskými vojáky z domovů, posléze obklíčeni jednotkami NKVD a odvezeni ve zvláštních transportech do pracovních táborů (gulagů) uvnitř SSSR.
Mikuláš Demo: ...odtud jsme pochodovali do Samboru kde bylo shromážděno dva tisíce lidí. Odtud transport nákladními vagony do Donbasu. Po příjezdu na místo nás ubylo (zemřelo vysílením a hladem asi 10%). Z naší obce (malá obec asi 200 obyvatel) se z 18 chlapů vrátilo 10 a z nich dva krátce po návratu domů zemřeli.
Ti kteří přežili se z gulagů vrátili až po třech či pěti letech. Pokud tohle někomu připomíná osvobození, mohl by považovat za stejný akt příchod Wehrmachtu na naše území a transport nevinných obětí do koncentračních táborů.
Ti kteří přežili se z gulagů vrátili až po třech či pěti letech. Pokud tohle někomu připomíná osvobození, mohl by považovat za stejný akt příchod Wehrmachtu na naše území a transport nevinných obětí do koncentračních táborů.
Ministerstvo zahraničních věcí, odd. B.
Věc: Čs. státní příslušníci internovaní v SSSR
Odesílá: Moskva kdy: 26. 3. 1946 v 17.40 hod.
Došlo 27. 3. 1946 v 14.30 hod.
Referent: Hanušová - Martiš
Jednal jsem s Vyšinským o našich občanech v SSSR. Uvedl jsem, že jsme v té věci podali MZV SSSR až dosud tři noty, podrobnou zápisku a že jsem se kromě toho zúčastnil 7 intervencí, v nichž jsem zdůraznil nesnáze které vznikají naší vládě. Vyšinskij odpověděl, že podle údajů sovětských úřadů zůstává v SSSR jen 513 osob, t.j. číslo uvedené v sovětské notě z 30. ledna t.r. Naproti tomu jsem uvedl, že naše vláda dostává stále nové seznamy našich internovaných občanů a snažně jsem žádal, aby sovětská vláda řešila celou věc způsobem zásadním a velkorysým, t.j. aby propustila všechny naše intervenované občany. Ti , kdož se jakýmkoli způsobem provinili, budou se odpovídat až před čs. soudy. Vyšinskij namítl, že je téměř nemožné zjistit místa pobytu osob, rozptýlených na obrovském území Sovětského svazu. Upozornil jsem že podle našich zpráv je jen v Donbasu v Stalinových táborech mnoho set internovaných Čs. občanů... Vyšinský slíbil že to dá přešetřit a že dostaneme zprávu.....
Po nástupu komunistického režimu nebyl žádný zájem na osvobození odvlečených československých občanů a jejich další osud není znám...
Věc: Čs. státní příslušníci internovaní v SSSR
Odesílá: Moskva kdy: 26. 3. 1946 v 17.40 hod.
Došlo 27. 3. 1946 v 14.30 hod.
Referent: Hanušová - Martiš
Jednal jsem s Vyšinským o našich občanech v SSSR. Uvedl jsem, že jsme v té věci podali MZV SSSR až dosud tři noty, podrobnou zápisku a že jsem se kromě toho zúčastnil 7 intervencí, v nichž jsem zdůraznil nesnáze které vznikají naší vládě. Vyšinskij odpověděl, že podle údajů sovětských úřadů zůstává v SSSR jen 513 osob, t.j. číslo uvedené v sovětské notě z 30. ledna t.r. Naproti tomu jsem uvedl, že naše vláda dostává stále nové seznamy našich internovaných občanů a snažně jsem žádal, aby sovětská vláda řešila celou věc způsobem zásadním a velkorysým, t.j. aby propustila všechny naše intervenované občany. Ti , kdož se jakýmkoli způsobem provinili, budou se odpovídat až před čs. soudy. Vyšinskij namítl, že je téměř nemožné zjistit místa pobytu osob, rozptýlených na obrovském území Sovětského svazu. Upozornil jsem že podle našich zpráv je jen v Donbasu v Stalinových táborech mnoho set internovaných Čs. občanů... Vyšinský slíbil že to dá přešetřit a že dostaneme zprávu.....
Po nástupu komunistického režimu nebyl žádný zájem na osvobození odvlečených československých občanů a jejich další osud není znám...
(zdroj: Vladimír Bystrov, Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955)
Jindřich Čech, sociální sítě Facebook
