Co se v Česku děje? Se neví kde je český prezident? Vždyť víte.

Zeman a medailový koncert na Hradě
30 let od listopadu máme prezidenta, který si nedovolí se v  Praze ukázat na radnici, natož na ulici, a o Česku mluví před čínskými komunisty jako o vzteklém červeném kousku. 

Tohle přece musí být jen zlý sen.

Twitter a další sociální weby (aktualne.cz)

Pesach v Americe a útok z nenávisti? Co to je? Svět lidí je vzhůru nohama? Lidský rozum to nebere. Špatná výchova a neléčená porucha osobnosti???

Po střelbě v Americe - synagoga a screenshot obrázku smutku
AMERICKÉ úřady zkoumají zprávy na sociálních sítích a zločin vyšetřují jako možný útok z nenávisti.
Incident se stal v poslední den pesachu, židovských Velikonoc. Oslavy začaly dopoledne místního času a měly vyvrcholit večer. Policie byla přivolána krátce před polednem.
Trump po útoku vyjádřil dotčeným upřímnou účast a slíbil, že věc bude objasněna. Uvedl, že střelba „vypadá na nenávistný útok“, a řekl, že je „sotva k uvěření“.


Bože, tvoje jméno je člověk? Bojíte se člověka - psychopata?

Špatná výchova a neléčená porucha osobnosti???

Válka z nenávisti a závisti. Absurdní víra něčeho co tvoří nenávist?

Bubáci šmejdi a zlo v civilizaci.

Vladimír Bystrov Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955 Den boje za svobodu a demokracii, O nejvyšším dobru a zlu, Rudá svoboda

V roce 1948 zplnomocněnec rady ministrů SSSR pro repatriaci sdělil v srpnu československému
Na vycházce
velvyslanectví v Moskvě počet navrátilců, odvlečených do gulagů z území Československa, bylo to 55 517 Čechů a Slováků.   

Podle hlášení tehdejšího Sboru národní bezpečnosti na Slovensku se však vrátilo pouze 2 699 Slováků a Češi vůbec nebyli zmíněni. Nastupující komunistický režim neměl žádný zájem na zjištění osudu tisíců československých občanů. Můžeme jen předpokládat, že skončili v některém z mnohých masových hrobů.

    Tak vypadalo osvobození Československa sovětskou armádou...

    Jen okresní výbor Konfederace politických vězňů v Prešově shromáždil údaje o téměř čtyřiceti tisících československých občanů odvlečených do Sovětského svazu. Celkový počet odvlečených československých občanů ze Slovenska se odhaduje až na sto dvacet tisíc. "Z vyprávění učitele Andreje Kravce: ...nastrkali (sovětští vojáci) nás do malých komůrek po dvaceti, ani stát ani ležet jsme nemohli, ani pořádně dýchat, a tak jsme zůstali až do 3. března 1945. V té době přijel do Košic prezident Beneš. Čekali jsme, že si nás konečně někdo všimne a bude za nás intervenovat, mysleli jsme, že po nás budou chtít kopat zákopy, šli bychom docela rádi, nebo že budeme opravovat mosty nebo zničené železnice, ale stále se nic nedělo. Místo toho jednoho dne ráno, ještě za tmy, nás naložili na nákladní auta, odkrytá a samozřejmě špinavá, nesměli jsme se otáčet, nesměli jsme mluvit, a tak nás odvezli do Humenného. Tam nás umístili do kasáren a my z hrůzou zjistili, že už je tam několik tisíc vězňů, jako jsme byli my. Těch pár minut na které jsem odešel z domova se protáhlo na tři roky.  Pod falešnou záminkou že muži od 16 do 60 let nastoupí na opravu válkou zničených mostů byli odvedeni sovětskými vojáky z domovů, posléze obklíčeni jednotkami NKVD a odvezeni ve zvláštních transportech do pracovních táborů (gulagů) uvnitř SSSR.

   Mikuláš Demo: ...odtud jsme pochodovali do Samboru kde bylo shromážděno dva tisíce lidí. Odtud transport nákladními vagony do Donbasu. Po příjezdu na místo nás ubylo (zemřelo vysílením a hladem asi 10%). Z naší obce (malá obec asi 200 obyvatel) se z 18 chlapů vrátilo 10 a z nich dva krátce po návratu domů zemřeli."  "Dopis Larysy Henijušové z 5. 9. 1945 americkému velvyslanci v Praze Laurence A. Steinhardtovi) Vaše excellence, dovoluji si obtěžovati Vaši Excellenci velmi uctivou prosbou, ku které mně dodává odvahu jedině moje a mé rodiny zoufalá situace, jakož i důvěra ve šlechetnou velkomyslnost Vaší Excellence.
 Jsem uznanou běloruskou spisovatelkou, provdanou za lékaře, který vystudoval v Praze a jest nyní závodním lékařem v Českomoravských strojírnách v Praze. V Čechách jsem od r. 1937, kdy jsem se svým dítětem přijela za mužem do Prahy. Když byla v roce 1939 moje vlast, Bílá Rus připojena k SSSR, chtěli jsme odjet do své země, dozvěděli jsme se však, že naše rodina byla jednak vyvražděna, jednak poslána do vyhnanství. Proto jsme zůstali v Praze, žijící zde jako lidé bez státní příslušnosti...

   V poslední době nám začíná nové utrpení: Členové sovětské GPU pokusili se mne přemluvit, abych se jako běloruská básnířka vrátila do Sovětského svazu. Když jsem odmítla, vědouc jaký by mne tam očekával osud, chtěli mne agenti GPU vylákat z bytu a jak nyní vím, násilně mne i mého muže a dítě odvléci na Rus. Byla jsem informována, že na nás, kteří jsme nikdy nebyli sovětskými občany, nemůže být vydán sovětský zatykač, že však jsou v podobných případech jsou tací lidé odvlečeni do Sovětského svazu a tam obviněni a trestáni. Agenti GPU se již násilím dobývali do mého bytu a já abych se uchránila před hrůzami jež se pro mne v Rusku jistě chystají se musím skrývat u známých lidí. Československé úřady nemohou pro naši bezpečnost proti sovětským agentům ničeho podniknouti. Vím, že mne chtějí sovětští lidé zatáhnout do koncentračního tábora ve Strašnicích a odtud beztrestně deportovati do SSSR, kde by na nás čekalo utrpení ne-li smrt. Jsem si jista, že vaše Excellence......atd. Larysa Geniušová Praha VII, Heřmanova 7"

Americký velvyslanec vzkázal běloruské básnířce, že mluvil s československými úřady a že má být klidná. Oba manželé tedy odmítli odjet do bezpečí ve Francii a požádali o československé občanství. To jim bylo uděleno 27. 6. 1947. Po nastolení komunistického režimu v Československu byli oba manželé na vyžádání Sovětského svazu zatčeni a vězněni v Písku. Pak byli oba českoslovenští občané převezeni do sběrného tábora na Letné a odtud přes Vídeň a Lvov deportováni do SSSR. Larysa Henijušová byla vězněna v ženském táboře Inta v severozápadní Sibiři. Propuštěna byla v roce 1956 a posléze žila ve své rodné obci Zelva u Hrodna v Bělorusku. Nikdy nepřijala sovětské občanství a odmítla převzít sovětský občanský průkaz....   

Ve své knize Zpověď jmenuje řadu dalších lidí odvlečených z Prahy.....
 Osud jejího muže není znám...  "Ministerstvo národní obrany. Hlavní štáb. čj.: 10.020/hl.št.styč.1945 Věc: Zákrok u velvyslance SSSR ve věci zatýkání čs. občanů Stále se opakují případy, že na území republiky jsou orgány R. A. zatýkáni a deportováni českoslovenští státní občané. Prosím o zakročení u velvyslance SSSR, aby ve smyslu 7. článku dohody mezi SSSR a ČSR zajišťování a zatýkání čs. občanů bylo zastaveno, a dále, aby ti kdo dosud byli zajištěni nebo deportováni, byli bez odkladu vydáni čs. bezpečnostním orgánům. Seznam zajištěných a deportovaných zašlu dodatečně. Náčelník hlav. štábu čs. branné moci: div. gen. Boh. Boček"  Srovnáme-li ztráty na životech, ztráty materiální a morální v důsledku obsazení Československa Německem od zabrání pohraničí v roce 1938 -1945 a stejnou metodikou budeme počítat ztráty vzniklé osvobozením Sovětskou armádou od roku 1945 do roku 1952 (abychom zachovali stejný časový úsek) čeho se asi dobereme?   

 (zdroj: Vladimír Bystrov, Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955)

Co se v Londýně děje?

„Je celá řada britských důchodců, kteří chtějí na důchod pobývat v nějakém členském státu Evropské unie.
Cyklistika a brexit? Stane se něco v parlamentu?


Pak jsou tady lidé v aktivním věku, kteří pracují nebo hodlají pracovat v některém členském státu EU. S českým pasem to pro ně bude po brexitu podstatně jednodušší než bez něj. Dalším případem mohou být rodiče dětí, kteří plánují, že by pro ně bylo dobré mít možnost studovat na nějaké univerzitě v Evropské unii...

Britové s českými kořeny mohou žádat o české občanství také přímo na Ministerstvu vnitra ČR. To podobně jako velvyslanectví v Londýně také eviduje vyšší počet žádostí.

Britští poslanci po více než sto letech sebrali vládě kontrolu nad jednáním parlamentu.


Co se v Londýně děje?

Zdroj: CT24 a sociální sítě 

Mezitím Britská premiérka Theresa Mayová je připravena odstoupit z čela vlády po schválení "rozvodové" dohody s Evropskou unií. Podle zdrojů britských novinářů to ministerská předsedkyně řekla na setkání s nevládními poslanci své Konzervativní strany. Konkrétní datum odchodu prý neuvedla, údajně však pro jednání o podobě budoucích vztahů s EU přepustí pozici premiéra někomu jinému.

Gulag, Rusko a zlo, Mýtus osvobození, Rudá svoboda, Únos, Trpajzlíci, Svoboda, Za vaši a naši svobodu, O nejvyšším dobru a zlu,

U paty kříže plačte nedejte se ukřižovat
v síti zla
Vstup Rudé armády na naše území v roce 1945 sice vypadal jako osvobození, ale jen o několik let později to za osvobození mohl považovat jen komunistický kolaborant nebo idiot.

 Mýtus který byl neustále propagandisticky vtloukán do hlav občanů ovšem přinesl své ovoce. Vznikla z toho jakási konvence, tvrdit že je třeba uctít padlé sověty za naši svobodu. Jakou svobodu? Občany okradené znárodněním a daňovou reformou, sedláky připravené o grunty, politické vězně, popravené vlastence, pronásledované bojovníky za svobodu, zavražděné při přechodu hranic, vládu jedné strany pod taktovkou Moskvy a rozloženou zlůzovatělou společnost. Tohle k nám přinesla Rudá armáda a náš pan prezident a spousta dalších idiotů se bude devotně klanět oběti kterou přinesli vojáci koloniálních ruských vojsk pro naši "svobodu".Tomu se říká osvobození Československa Rudou armádou.
Jen okresní výbor Konfederace politických vězňů v Prešově shromáždil údaje o téměř čtyřiceti tisících československých občanů odvlečených do Sovětského svazu. Celkový počet odvlečených československých občanů ze Slovenska se odhaduje až na stodvacet tisíc.
Z vyprávění učitele Andreje Kravce: ...nastrkali (sovětští vojáci) nás do malých komůrek po dvaceti, ani stát ani ležet jsme nemohli, ani pořádně dýchat, a tak jsme zůstali až do 3. března 1945. V té době přijel do Košic prezident Beneš. Čekali jsme, že si nás konečně někdo všimne a bude za nás intervenovat, mysleli jsme, že po nás budou chtít kopat zákopy, šli bychom docela rádi, nebo že budeme opravovat mosty nebo zničené železnice, ale stále se nic nedělo.
 Místo toho jednoho dne ráno, ještě za tmy, nás naložili na nákladní auta, odkrytá a samozřejmě špinavá, nesměli jsme se otáčet, nesměli jsme mluvit, a tak nás odvezli do Humenného. Tam nás umístili do kasáren a my z hrůzou zjistili, že už je tam několik tisíc vězňů, jako jsme byli my. Těch pár minut na které jsem odešel z domova se protáhlo na tři roky. 
Pod falešnou záminkou že muži od 16 do 60 let nastoupí na opravu válkou zničených mostů byli odvedeni sovětskými vojáky z domovů, posléze obklíčeni jednotkami NKVD a odvezeni ve zvláštních transportech do pracovních táborů (gulagů) uvnitř SSSR.
Mikuláš Demo: ...odtud jsme pochodovali do Samboru kde bylo shromážděno dva tisíce lidí. Odtud transport nákladními vagony do Donbasu. Po příjezdu na místo nás ubylo (zemřelo vysílením a hladem asi 10%). Z naší obce (malá obec asi 200 obyvatel) se z 18 chlapů vrátilo 10 a z nich dva krátce po návratu domů zemřeli.
Ti kteří přežili se z gulagů vrátili až po třech či pěti letech. Pokud tohle někomu připomíná osvobození, mohl by považovat za stejný akt příchod Wehrmachtu na naše území a transport nevinných obětí do koncentračních táborů.
Ministerstvo zahraničních věcí, odd. B.
Věc: Čs. státní příslušníci internovaní v SSSR
Odesílá: Moskva kdy: 26. 3. 1946 v 17.40 hod.
Došlo 27. 3. 1946 v 14.30 hod.
Referent: Hanušová - Martiš
Jednal jsem s Vyšinským o našich občanech v SSSR. Uvedl jsem, že jsme v té věci podali MZV SSSR až dosud tři noty, podrobnou zápisku a že jsem se kromě toho zúčastnil 7 intervencí, v nichž jsem zdůraznil nesnáze které vznikají naší vládě. Vyšinskij odpověděl, že podle údajů sovětských úřadů zůstává v SSSR jen 513 osob, t.j. číslo uvedené v sovětské notě z 30. ledna t.r. Naproti tomu jsem uvedl, že naše vláda dostává stále nové seznamy našich internovaných občanů a snažně jsem žádal, aby sovětská vláda řešila celou věc způsobem zásadním a velkorysým, t.j. aby propustila všechny naše intervanované občany. Ti , kdož se jakýmkoli způsobem provinili, budou se odpovídat až před čs. soudy. Vyšinskij namítl, že je téměř nemožné zjistit místa pobytu osob, rozptýlených na obrovském území Sovětského svazu. Upozornil jsem že podle našich zpráv je jen v Donbasu v Stalinových táborech mnoho set internovaných Čs. občanů... Vyšinský slíbil že to dá přešetřit a že dostaneme zprávu.....
Po nástupu komunistického režimu nebyl žádný zájem na osvobození odvlečených československých občanů a jejich další osud není znám...

(zdroj: Vladimír Bystrov, Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955)

Jindřich Čech, sociální sítě Facebook

Lidé si tedy na důchod skrze penzijní fondy spíš nespoří než spoří. A popravdě - není se čemu divit.

Pravda o penzijních fondech, kterou nechcete slyšet

22. 02. 2019 8:00:00
Myslím, že většina lidí během týdne v záplavě vágních zpráv typu, že u nás běží Apple Pay, nebo že se premiér ČR potká s prezidentem USA, přehlédla něco, co se v mnoha případech dotkne přímo jejich peněženky.
Podle Asociace penzijních společností ČR vzrostl počet účastníků takzvaného doplňkového penzijního spoření, které od roku 2013 nahradilo takzvané penzijní připojištění, o 27 % na 967 tisíc. Objem takto spořených peněz stoupl o 43 % na 42,7 miliardy korun.
To vypadá perfektně, ne? Konečně lidé pochopili, že musí spořit, aby se v důchodu nešli pást... Jenže když přepočteme, kolik peněz připadá na jednoho střadatele, zjistíme, že to už tak perfektní není, protože to je v průměru jen 44 158 Kč. To je spíš katastrofa než terno, pokud bychom vyšli z toho, že z této částky by lidé měli v důchodu žít.
Lidé si tedy na důchod skrze penzijní fondy spíš nespoří než spoří. A popravdě - není se čemu divit. Ani já si skrze penzijní fondy nespořím. A proč si lidé nespoří? Hádáte proto, že na to nemají? To by ovšem byla jen polovina pravdy. Druhá polovina pravdy je ta, že i ten, kdo na to má, se fondům vyhýbá. A spoří si jakkoliv jinak na vlastní pěst. Proč?
Například proto, že penzijní fondy neručí za to, že případná ztráta nesníží úspory klienta. To jako že si v tom nejhorším případě klidně můžete spořit celý život a z fondů stejně žádný důchod mít nebudete.
Ačkoli vloni nebyla žádná krize, naopak, ekonomice se skvěle dařilo, penzijním fondům zhodnocování peněz budoucích důchodců moc nešlo. Přesněji řečeno, vůbec jim nešlo. V průměru loni skončily konzervativní účastnické fondy se ztrátou 0,58 %, vyvážené se ztrátou 3,78 % a dynamické se ztrátou 8,49 %.
Z celkového počtu osmadvaceti fondů skončily v zisku pouze dva. Jenomže to je jen nominální zisk. Inflaci, která loni činila 2,1 %, totiž nepřekonal ani jediný fond. Neboli reálně byl každý – KAŽDÝ! – z těchto fondů ve ztrátě. Úspory těchto 967 tisíc lidí se tak reálně znehodnotily. Tito lidé prostě mají ztrátu. Tečka. Víc se to okecat nedá.
Nebo dá?
Asi dá, protože fondy samy se chlubí dobrými výsledky... Namísto toho, aby zdůrazňovaly ztrátu, vytahují se svými výsledky za celou dobu své existence. Za celý svůj život takzvané konzervativní fondy v průměru zhodnotily peníze o 2,49 %, vyvážené o 7,65 % a dynamické o vysokých 17,37 %. Jenže je to pravda, přesněji řečeno, polepšili si klienti fondů o tolik? Nebo je to jen takový statistický klam průměru?
Řeknu vám to jinak. Já bych se fondům i přes tato na první pohled impozantní čísla vyhnula. Dejme si totiž takový hypotetický příklad:
Po dobu 11 let každý rok pošlu do penzijního fondu 100 000 Kč*). Každý rok se po deset let fond zhodnotí o 10 % ročně. Až jedenáctý rok má problémy a udělá 40% roční ztrátu. Jaké bude průměrné zhodnocení? Bude 5,5 %. To není úplně tragicky špatný výsledek. Pro spořílka to je však zisk jen 11 870 Kč. O 11 870 Kč má po tolika letech víc, než kdyby peníze strkal pod polštář. A přitom byl přitom ochoten riskovat ztrátu, kterou by doma neriskoval, snad jen kdyby mu dům i s polštářem lehl plamenem.
Jenomže tím to nekončí. Údaj o průměrném zhodnocená vypadá celkem pěkně, ale jenom do chvíle, než začneme započítávat všechny poplatky. Až dosud jsme totiž uvažovali, jako kdyby byly penzijní fondy bez poplatků.
Takže jaký tu máme poplatek? Máme tu třeba poplatek za obhospodařování majetku. Pokud by tento poplatek činil 1,0 % ročně, což je takový průměr, najednou má spořílek za celou dobu existence fondu ztrátu 52 019 Kč.
A jaképak poplatky tu máme dál? Pak tu máme ještě poplatek za zhodnocení majetku! Ten samozřejmě musíme také započítat. V jednom ceníku jednoho penzijního fondu jsem našla poplatek ve výši 15 %. Po započtení tohoto poplatku jsme už ve ztrátě 65 628 Kč.
A co taková inflace? No s tou jsme také ještě nepočítali. Jak ovšem už víme, v reálném světě je situace ještě horší kvůli inflaci. ČNB cíluje inflaci na hodnotu 2 % ročně. Reálné výnosy by tedy měly být nižší, řekněme, o tuto inflaci. Vyjděme tedy z toho, že když nominální zhodnocení fondů bylo o 10 %, reálně po započtení inflace je to jen 8 %. (A ať na fondy nejsme moc zlí, v posledním roce krize bychom měli v našem hypotetickém příkladu inflaci nulovou, protože inflace je obyčejně důsledek konjunktury, nikoli recese.) Jak si teď tedy se započtením inflace stojí náš fond, který nám udával průměrné roční zhodnocení o 5,5 %, neboli zisk 11 870 Kč? Najednou je výsledkem reálná ztráta169 377 Kč. **)
Takže když si to shrneme: Fond vám nadšeně hlásí, že vám od začátku své existence zhodnocoval vaše peníze o 5,5 %. To je moc pěkné, ale vy máte reálně ztrátu jako blázen. Takhle už to holt v marketingu chodí.
Někomu se třeba může zdát náš modelový předpoklad růstu o 10 % každý rok a předpoklad poklesu o 40 % v jedenáctém roce jako přehnaný. Tak jen pro představu, že jde o naprosto realistická čísla: Německý akciový index DAX se v roce 2015 zhodnotil o 10,0 %, v roce 2016 o 6,5 % a v roce 2017 o 12,8 %. Zhodnocení o 10 % ročně je tedy velmi realistické. V roce 2003 ale stejný index DAX poklesl o 41 % a v roce 2008 o 37 %. Pokles o 40 % ve špatném roce je tedy také velmi realistický. Také frekvence špatného roku jednou za deset či jedenáct let je realistická.
Možná si říkáte, že český akciový index byl třeba lepší...? Nebyl! V roce 2008 poklesl index PX o neuvěřitelných 50 %! A rok 2011 přinesl ztrátu 26 %. (Data jsou zaokrouhlená, zdrojem je Reuters.)
Takže když se myšlenkově přeneseme do českého rybníčku a použijeme do našeho výpočtu v posledním roce pokles o 50 % (jako tomu bylo u indexu PX), máme reálnou ztrátu 324 481 Kč, ačkoliv fond nám bude hlásit průměrné roční zhodnocení! Jen blázen by spořil tímto způsobem.
A to není zdaleka vše. Průměrná hrubáměsíční mzda se u nás v roce 2018 pohybovala lehce nad 30 000 Kč. Dvě třetiny lidí na ní však nedosáhnou a mají průměrnou mzdu výrazně nižší. Náš výpočet ale vychází z předpokladu, že si šetříte hodně, každý měsíc si utrhujete od pusy 8 333 Kč, a to čistého. To je prakticky nerealistické. To by totiž byla orientačně třetina čistých příjmů. Tolik lidé obvykle spořit nemohou. Je tedy stále něco nelogického na tom, že mají lidé v průměru naspořeno jen 44 tisíc Kč? Když vezmeme v úvahu, že většina lidí si víc spořit nemůže, a ten zbytek, který by si víc spořit mohl, si umí spočítat, že by mu to přineslo ztrátu? Že by jim zůstalo víc, i kdyby každý měsíc nějakou tu stovku odhodili do popelnice?
A teď si představte, že se nám tu stále objevují lidé, kteří tvrdí, že by spoření ve fondech mělo být povinné. A když už ne pro všechny, tak alespoň pro ty, kteří mají nadprůměrné příjmy. To je tak chytré, jako když někdo tvrdí, že vyšší spotřebou vína snižují Moraváci jeho cenu. Nebo jako když někdo tvrdí, že čím víc bude chlastat, tím bude víc vracet zálohovaných lahví, tedy tím bude mít víc peněz a bude moct víc chlastat. Prostě nalijme si čistého vína: Vůbec nic to nemá společného s výhodností pro občany. Pouze jsou tu stále lidé, kteří mají profit z toho, když bude důchodová reforma povinná a my budeme povinni dávat naše peníze do fondů. To je celé. A tito lidé spoléhají na to, že průměrný člověk si nebude umět spočítat, že údajný „zisk“ je vlastně ztráta, a nebude se bouřit.
Tihle lobbisté si nechtějí připustit, že finanční produkty nás nezachrání. (Anebo si to připouští, ale mají profit z toho, že tvrdí opak.) Nás zachrání jen děti v kombinaci s tím, že si každý spoří sám na vlastní pěst– tu si koupí políčko, tu domek, tu byt, tu zlato, tu si jen tak uloží peníze na účet. Jenže to lidé nechtějí slyšet, společnost je nemocná. Stále přibývají lidé, kteří děti nejen že nechtějí, ale dokonce se soudí s rodiči za to, že se jim narodili. Zachránit důchody nám může jen návrat ke zdravému rozumu, nikoli k provizím lobbistů.
*) Pro jednoduchost výpočtu neuvažujeme v čase nejistý státní příspěvek. Tento příspěvek je navíc z pohledu důchodové reformy irelevantní: Tyto peníze se nejprve musí ekonomicky aktivním lidem, kteří platí daně, vzít, a pak se buď všem nebo některým z nich zase vrátí v podobě příspěvku - ale zmenšeného o to, že z něj museli být zaplaceni i úředníci, kteří příspěvky rozdělují. Makroekonomicky jsme si tedy nijak nepomohli.
**) Pro škarohlídy: Příklad jsme si trochu zjednodušili, protože inflaci jsme nezapočetli i do vkladů, ale pouze do zhodnocení, ale pro vysvětlení myšlenky to postačí.
Autor: Markéta Šichtařová

Popular Posts

NEVÍTE KAM DÁL?

1968 ABBA Accordeon Afrika Agáta Aktuální info Alphaville Amerika Analogie Analýza Andrej Kiska Anna Kurnikova au-pair Basshunter Bažant na špeku Brandi Carlile Brexit Brilianty Bylinky Cestování Cestování. Moře Cicero Civilizace czaktualne CZportal český folklor a tance Čína Člověk a Nemoc Debaty a názory Den boje za svobodu a demokracii Diamanty Die Moldau Dies irae Diktatura Diskuze Dobromysl obecná Dobrý vtip Drahé kameny Dvorak From the New World Dvořák Edith Piaf Eric Clapton Etické a humánní principy evergreen Evropská unie Exekutor v česku Facebook Fejeton Forever Young Fotografie Google Gulag Guláš - dančí Harlej Historie Hlad Hledání Hledání na internetu Houby Humor Imunita kojení a spánek Internetové smetiště Islám Izrael Jaro Kačaba Kaddafi Kamenný most Karel Kryl Kariera Káva kávovar Kelly Family Kobane Komunitní sítě Korsika Krakonoš Králíček obecný Kritické myšlení Krkonoše kuchyně Kuras Kuřecí Lady Gaga Lara Fabian Láska Legendy taneční hudby Lékař Lékař a bylinky Les Londýn Lyžování Manipulace Markéta Šichtařová Martinské Holé Mobbing Monitorovací přístroje Moře Moudro Moudrost věků Mozart Můj pohled na svět Mustafa Kemal Atatürk Mýtus osvobození Názory News Novinky O dobrodiních O nejvyšším dobru a zlu Ornitologie Ovar Peníze Penze Petra Procházková Petrova Bouda Pirati.cz Počasí Podnikání Pohádky Politika Pověz mi co jíš... Povodně Praha Prezident Předjaří Příběhy Příroda Přítel rodiny Psychopatologie Ptáci Radujme se Relax Rostou Rudá svoboda Rusko a zlo Rušičky Řecko Sametová revoluce Santorini Selský rozum Seneca Smetana Socialismus Sociální sítě Sokrates SPOŘENÍ Stoicismus Strach Svoboda Symphony no. 9 Šikana Šmejdi Švejk Tanky a Ukrajina teen song's Tenis Tenkrát na východě Tenkrát na Západě Teroristé The Beach Boys The ultimate western Trautenberk Trpajzlíci Twitter U řeky Události na internetu Události ve světě Ukrajina Únos Urska Zolnir Slovenia Judo Úředník Václav Havel Válka Vánoce Velký švýcarský salašnický pes Verše Vietnam Vlasta Burian Volkswagen WCstory Wimbledon Za vaši a naši svobodu Zákon Zánět močových cest Ze smetiště internetu Zelené Zimní sporty Žáby Židovské Život na dlani

Vybraný příspěvek

STRACH a společnost. Pomalu i dost rychle se vytrácí rozum ve svobodné zemi? Takhle se jako společnost necháme státem vydírat? Já říkám "Nedej se člověče zalepit strachem a šikanou!"

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ Dlouho to vypadalo, že základem společnosti je rodina  (a leckdo se zastydlou pubertou by ještě dodal, že zákl...