Kim Čong-un a setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem zastaví testy raket.

Kim před naší schůzkou slíbil „klid zbraní“
Americký prezident Donald Trump


 Setkání chválí Peking i Tokio Před 11 hodinami Severní Korea se údajně zavázala, že kvůli chystané schůzce svého vůdce Kim Čong-una s americkým prezidentem Donaldem Trumpem zastaví sporné testy raket. 

Na twitterovém účtu o tom informoval přímo šéf Bílého domu, podle nějž chystané vrcholné setkání Washingtonu s Pchjongjangem kvituje Peking i Tokio.

O čem se píše a jak se dívat na tento svět?

Megan Fox

Evropská unie nemá v Česku zrovna kladný kredit a sympatie. 


Takže pak třeba nařízení GDPR na ochranu osobních dat, které má začít platit v květnu, chybí národní prováděcí předpisy. Za to je tady dost „zaručených zpráv“, jak to poškodí živnostníky, jaké budou pokuty, a to lidi štve. Všímá si Brusel toho, jaký obraz se o EU šíří a jak se s unijními předpisy nakládá v praxi? GDPR má hlavně dopadnout na firmy, které obchodují s údaji a daty a brutálním způsobem je mohou zneužívat. GDPR je legislativa, která byla nutná, aby se zabránilo zneužívání dat v moderním světě, což by mělo nedozírné následky.  Týká se především firem nad 250 zaměstnanců. Tady jsou v panice ale především malé firmy, účetní kanceláře, ambulantní lékaři, obce.

  Nechápu, proč se věc nechala zajít tak daleko, proč všechny tyto subjekty nemají včasné informace, jak na ně nařízení prakticky dopadne, jak se na ně připravit na národní úrovni. Jsem zavalená znepokojivými dotazy a často vyvracím i fámy o obřích pokutách. Reakce na GDPR je v Česku proto abnormální a hysterická. Proto bylo nutné, aby státy včas přijaly vlastní zákony a opatření, které by podle místních podmínek upravily dopady pro jednotlivé subjekty, což se tady zatím nestalo.  Dnes je módní říkat, za vše může Brusel. Klíčem k lidem, pro které je Evropská unie někdy symbolem nesmyslných regulací, je ale především otevřená a srozumitelná komunikace. Vztah lidí k Evropské unii hlavně ovlivňuje chování národních politiků.
 V Česku máme silný sklon spíše než tradičním médiím věřit různým negativním, dezinformačním zprávám, takzvaným fake news, šířeným na internetu a sociálních sítích, i když mají nejasné nebo žádné zdroje. Kde vidíte příčinu? I mezinárodní průzkumy a srovnání potvrzují, že dost lidí u nás má tendenci věřit nepodloženým zprávám šířeným na internetu, navíc zprávám, které nesou výhradně negativní sdělení. Psali to na internetu, tak je to asi pravda.  Příčin je řada, někdy si neseme v sobě geny generací, které zažily útlak, totalitu. Jsme tak trochu i národem skeptiků a máme schopnost pro příjem špatných zpráv.

Jsme atypičtí i v tom, jak málo jsme ochotní chránit si své soukromí a současně věříme všemu, co se napíše na sociálních sítích.  Máme rádi špatné zprávy, rádi a ochotně je distribuujeme dál, rádi se ubezpečujeme v tom, že zase někdo něco rozhodl bez nás. Starší spoluobčané mají zase velké obavy z určité nestability současné doby. A do tohoto podhoubí se k nám přes internet valí ve stále větším množství fake news, různá propagandistická sdělení, fámy.  Jak se vlnám nepravd, falší na internetu a sociálních sítích bránit a současně dodržovat lidská práva? Nesouvisí to s lidskými právy, protože lidské právo není nechat se klamat a obluzovat. K zásadní a dlouhodobé změně je především nutné zlepšit systém vzdělávání, podporovat kritické myšlení, práci s informacemi, naučit zejména mladé lidi ověřovat fakta. A hlavně používat vlastní mozek.  Totalita se na nás podepsala tak, že stále nemáme dost odvahy a sebevědomí mít vlastní názor. I já jsem produkt systému, který kladl důraz na memorování. Když někdo přišel s tím, co nebylo v osnovách či co neřekl učitel, tak to bylo považováno za výboj, nebezpečný jev. Je to takové zúžení informačních kanálů. Když pak přes tento zúžený kanál přijde přes internet nějaký nesmysl, tak to berete jako hotovou věc.  Takže tady se musí zamyslet hlavně vzdělávací instituce. Je třeba reagovat i na to, že u nás se ani tak neformuje veřejné mínění, jako „veřejné cítění“, kdy se pracuje hodně s emocemi. Často slyším, i když Evropská unie dělá řadu dobrých věcí i pro Česko, že lidé říkají: nic o tom nevím, nezajímá mě to, neslyšel jsem, nesouhlasím s tím. Je to až určitá averze vůči přijetí informace, která může být složitá. To je neblahý stav, se kterým musíme pracovat.  Problémem novinářské práce už není získávání informací, ale právě rozlišení, co je pravda a co falzum. Není na čase říct, že tento problém existuje a že se stává mezinárodním problémem? Proti vyloženě lživým zprávám se už dnes formují jednotky a pracoviště v jednotlivých členských státech včetně České republiky. Máme i pracoviště na vyvracení lživých zpráv, které jdou do Evropy prostřednictvím ruských propagandistických snah, funguje i pracoviště pod úřadem vysoké komisařky Federiky Mogheriniové, která má na starosti oblast zahraničních vztahů.  Experti dostávají různé podněty, sami vyhledávají lživé a zavádějící informace, které uvádějí na pravou míru, připojují na základě faktů a důkazů konkrétní informace. Nevyvracejí názor, ale pouze evidentní lži a dezinformace.  Při nákupech prostřednictvím internetu se kupující občas stávají oběťmi podvodů a klamavých reklam. Jaká regulativní opatření by bylo potřeba přijmout, aby i oni byli na sítích chráněni před podvody? Nechci do on-line prostředí křečovitě a hystericky vnášet novou vrstvu zákonů. Provozovatelé internetových obchodů musí především respektovat pravidla na ochranu spotřebitele, jak je aplikují prodejci v kamenných obchodech. Nepřijdu proto s nějakou úpravou předpisů a stanovení nových pravidel pro on-line obchody.  Budeme trvat na tom, aby se aplikovala pravidla z běžných obchodů. Tedy například aby se u nich nenabízely padělky, aby bylo možné dosáhnout reklamace. On-line svět nežije mimo zákony, směrnice o neférových obchodních praktikách se musí, a to hned, dodržovat i u on-line obchodů.

Věra Jourová

Exekuce jsou obrovská česká sociální past. Kéž lavičko, kéž bys promluvila...

Kéž lavičko, kéž bys promluvila....

Kde se vzaly ty dva miliony lidí, kteří dali hlas Miloši Zemanovi?


Otázka v mojí bublině i v médiích, na kterou přicházejí hodně zjednodušené odpovědi. Je to ta méně vzdělaná část národa, zkrachovalci, ti hloupí. Vesničani. Rozhodli se kvůli svojí hlouposti.  Ne.

Ukážu vám na jednom konkrétním příkladu ze stovek možných, že šlo o velmi racionální volbu.  Měl jsem tu čest s výzkumem mezi Zemanovými příznivci. Hlavním důvodem výzkumu byla sice kyberbezpečnost, ale sociodemo se nedalo okecat.  Společným jmenovatelem Zemanových voličů je hledání alternativy. Dále už se to poněkud rozpadá. Jsou tu ti, kterým vyhovuje více slow život a kteří globálně měnící se svět připisují na vrub tuzemské politické representaci bez ohledu na to, že s globálním trendem by nic nenadělala.

 Pak jsou ti, kteří profitují z alternativy - obchodují s Ruskem a Čínou, ten trend jim vyhovuje. Velká skupina jsou ti, kteří se v poslední době dostali do životního diskomfortu. Kdy jim postupné a pomalé změny v životním perimetru Česka udělaly ze života problém bez ohledu na jejich vzdělání. Spojníkem mezi nimi jsou velmi často exekuce. 

 Exekuce v supertvrdém režimu fungují v Česku přes deset let. Na první pohled férové opatření: někomu jste nezaplatili, třeba pokutu Dopravnímu podniku. Soud vás dá do exekuce, připočte poplatky a exekutor má jasný nárok to z vás dostat. Dluhy se mají platit.  Má to tradiční česká ALE.

Z exekucí se stal business, nelítostný se vším všudy. Rozebírat to do detailu není úkolem tohoto zamyšlení, jistě vygooglujete. Exekuce rozdělily lidi na ty, kteří mají štěstí a kteří mají smůlu. Nikoliv zcela podle jejich schopností. Bohatě stačilo, abyste vlastnili nemovitost v oblasti, kde byl "zmáknutý" soudce či jen pošťák, jehož úkolem bylo zašantročit obálku. A už se vezete. Nic osobně proti vám, šlo jen o prachy a business. Jakýkoliv dluh se proměnil v exekuci, exekuce bagatelní částky ve vynucenou dražbu a nemovitosti se prodaly za zlomek ceny. Bez dovolání se čehokoliv. Tento úzus tolik zevšeobecněl, že dnes - i když už se situace zlepšila - se lidé exekucím nebrání, nevěří tomu, že by v systému měli šanci. Přišla nějaká reakce státu? Třeba posílení vzdělávání ve školách, vzdělávací kampaně? I kdepak.  Přitom nic z toho nemuselo být. Dalo se to řešit. Již před deseti lety se připomínalo institut prohlášení marnotratným, zastropování exekucí, kvalitní nastavení osobních bankrotů. A také to, že půjčovat bez kontroly lidem, kteří nemají nic, než spoluúčast na domě, znamená stáhnout dolů celou rodinu. Tu a tam vyšel článek v novinách, kde nějaký aktivista prohlásil něco typu "exekuce jsou časovaná bomba", k omezení některých excesů došlo, jenže ta časovaná bomba vybouchla.

Dnes je v exekuci kolem 700 000 lidí (průměrná exekuovaná  jistina je kolem 80 000 Kč), přes půl milionu lidí má na sobě více exekucí, což fakticky znamená, že se dostali do situace, kterou nejsou sami schopni zvládnout. Násobná exekuce zpravidla znamená statisícové dluhy, které naskáčou o všechny výdaje. Z průměrného platu se taková částka splácí mnoho let. Napočítejte k tomu rodinné příslušníky: děti, rodiče, partnera a máte hned jakékoliv číslo mezi jedním a dvěma miliony lidí, kterým taková událost zničila život na mnoho let. Přidejte problematický region, kde práci má jeden člověk z rodiny a zrovna ten exekuovaný. A je to na mašli.  Takový člověk se logicky hledí rychle vyčlenit ze systému. Běžné jsou černé úvazky, výplaty na anonymní platební karty a další způsoby, jak se dostat k penězům mimo systém. Jakmile začne takový člověk oficiálně pracovat, bude odvádět peníze mnoho let na splátky exekuce a to je pro něj lepší zůstat na podpoře. I to je důvod nedostatku lidí v Česku - desetitisíce exekuovaných se do oficiální práce nehrnou.  Dá se namítnout, že je to spravedlivé. Pokud jste si půjčil na vesmírné hrnce nebo dovolenou, pokud jste jeli MHD načerno, máte nést následky. Dluhy se mají platit. Jenže. V mnoha případech se z banální chyby (jízda na černo) řetězem událostí udělal dluh, který dotyčný nemá šanci zaplatit - a to přitom teprve začíná svůj ekonomicky aktivní život. Nějakému kšeftmanovi s dluhy šlo zcela neosobně jen o výdělek a tak dotyčného zmáčknul. V jiných případech půjčovatel půjčil peníze a riziko splácení jednoduše přehodil na společnost. Ta to vymohla, dopomohla půjčovateli k příjemnému zisku, ale vytvořila si své obrovské sociální náklady - klasická privatizace zisku za socializaci ztráty.

Co kdo z politiků udělal pro tuto dvoumilionovou skupinu lidí? Nikdo nic.

 ČSSD si po čtvrtstoletí vládnutí tři měsíce před krizovými volbami všimla toho, že máme pověst levné montovny Evropy a udělala kampaň "válka levné práci", což byla akce tak důvěryhodná, že si jako logo mohli zvolit lišku v kurníku. Odbory? Kdy se odbory postavily levné práci? Kdy se vůbec někdo v téhle zemi systematicky zabýval problémovými skupinami a nebyla to neziskovka, jejíž studií si libovolné ministerstvo vytřelo priority? Pravicové strany jako ODS nebo TOPka? Ty tohle všechno způsobily a na exekucích se jejich členové živí, proti rozhodně nepůjdou.

Jistě, že Miloš Zeman neudělá nic. Také nemůže, nemá exekutivní roli. To volič chápe. A slyší soucitná slova - a ví, že ta pronáší Zeman často a rád a dlouhá léta. Nakonec, proč nedat hlas někomu, kdo stojí mimo ten nespravedlivý systém. Proč to nehodit ANO bude líp nebo Miloši Zemanovi?

Exekuce jsou obrovská česká sociální past. Podobná, jakou je v Česku školství, zdravotnictví, důchodový systém, dopravní infrastruktura, armáda, policie nebo soudnictví. Problémy se nám kupí a neřešíme je. Často proto, že nevíme jak. Exekuce řešení jednoduché nemají. Museli bychom systematicky rozebrat všechny případy a pokusit se je vyřešit. Museli bychom exekuce udělat smysluplně na všechny strany, obnovit institut marnotratnosti a zavést další pojistky. Odškodnit postižené a ještě lépe potrestat ty, kteří se na tom přiživili, což je o to těžší, že to neudělali proti liteře zákona nebo nikoliv průkazně.  Už jen tenhle výčet nezrealizovatelných opatření vlastně jasně říká, že musíme počítat s tím, že dalších minimálně dvacet let budeme žít s dvoumilionovým počtem spoluobčanů, kteří jsou systémově nespokojení, mají k tomu důvod a mají dobrý důvod většinové společnosti nevěřit a mstít se jí.

Vymstila se nám nelítostná pravicová politika, která nebrala ohledy na rozlišení privátních a celostátních zájmů. Vymstilo se nám pohrdání levicovou zkušeností západní Evropy. Bylo to naprosté podcenění situace.  Pokud bude zvolen prezidentem někdo jiný, než Miloš Zeman, bude to s odřenýma ušima. S maximálním vypětím všech protizemanovských sil a všech lidí, kteří spolu mají jinak pramálo společného.  A to jsem popsal jen jeden z problémů, jimž budeme muset v dalším čtvrtstoletí čelit. Nechtěl jsem tím říct "zrušme exekuce", protože to není řešení ničeho. Nechtěl jsem tím ani říct, že exekuce mohou za zvolení Zemana. Chtěl jsem ukázat maličko detailněji na jeden z mnoha problémů, které způsobují, že celá řada lidí se ocitá mimo systém a také mimosystémově volí lidi, kteří se alespoň tváří, že jsou mimosystémoví. Změnit to není práce na dva týdny, ale na další generaci, už jen proto, že máme problém s tím si problém připustit.

Patrick Zandl

STRACH a společnost. Pomalu i dost rychle se vytrácí rozum ve svobodné zemi? Takhle se jako společnost necháme státem vydírat? Já říkám "Nedej se člověče zalepit strachem a šikanou!"

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ

Dlouho to vypadalo, že základem společnosti je rodina



 (a leckdo se zastydlou pubertou by ještě dodal, že základem rodiny je zase velká pánev). Jenomže už to není pravda. Základem dnešní společnosti je totiž úředník.

Úředník všechno zná, všechno ví a o všem rozhoduje. A v budoucnu vás ještě bude vydírat a šikanovat.

Minulý týden vyšla zpráva, že na rodiče, kteří by snad nechtěli souhlasit s modelem inkluze handicapovaných dětí, si posvítí orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Konkrétně: Pokud vám školské poradenské zařízení doporučí inkluzi, ale vy jako rodič odmítnete začlenění dítěte do „běžné“ školy, bude na vás poslán OSPOD. Důvod: Nejednáte v nejlepším zájmu dítěte.

Asi ještě nikdy nebylo v ČR tak černě na bílém řečeno, že o tom, co je nejlepším zájmem dítěte, nerozhoduje rodič, ale stát. Připomíná vám to Norsko a jeho neblaze proslulý Barnevernet? Bingo.

Proces zadupání tradiční rodiny do země je tím zdárně dokončen. Rodina už není nic. Teď je tu skandinávský model, kde dítě patří státu a biologičtí rodiče mají roli jen jakýchsi pěstounů. Láska se vytratila, pěstounství je jen technický servis při výrobě daňového poplatníka. Pro mě krystalické zlo. Najednou si někteří lidé myslí, že nejzákladnější lidská práva a vztahy lze úředně řídit jako dopravu. Nedotknutelné soukromí jedince zmizelo.

Ovšem povšimněme si, že stát v poslední době strká nos do věcí, do kterých mu nic není, čím dál víc. Během několika málo měsíců až let se „najednou“ objevily instituce a mechanismy, které mají moc ovlivňovat to, co dříve bylo považováno za nedotknutelné. Tak například:

Vzniklo u nás jakési „Ministerstvo pravdy“, které si osobuje právo určit, co je a co není pravda. Máme tu tedy najednou nové poselství státu: O tom, co je pravda, už nerozhoduje úsudek jedince, ale stát.

OSPODu byl zase dán nástroj k tomu, aby pod záminkou nejlepšího zájmu dítěte kdykoliv dítě předal státu, pokud jeho rodiče nebudou dost stádní. Máme tu tedy opět nové skryté poselství: Dítě se vlastně nenápadně stalo vlastnictvím státu, nikoliv rodiny.

Bylo zavedeno EET či kontrolní hlášení. Obojí nutí podnikatele dokazovat, jak přesně funguje jejich podnikání. Máme tu tedy ještě další nebývalé poselství: Byla vlastně zrušena presumpce neviny, na podnikatele se nyní automaticky hledí jako na provinilce, kteří se musí neustále bránit dokazováním své čistoty.

A tak bychom mohli pokračovat. V posledních letech se zkrátka v celé Evropě objevila celá řada dříve nevídaných úřadů s dříve nevídanými pravomocemi. Musíme si uvědomit, že všechny tyto struktury a úřady ještě nejedou naplno, ještě pořád v nich často fungují „hodné tety“ z minulosti, které to myslí dobře. Nicméně tyto struktury už existují – a kdykoliv mohou začít fungovat na 100 %. Český OSPOD se zatím nechová jako Barnevernet, ale legislativní nástroje k tomu už v podstatě má, jak to ostatně dokazuje poslední výhrůžka ohledně inkluze a nejlepšího zájmu dítěte. Takže v český Barnevernet se může změnit ze dne na den jako mávnutím kouzelného proutku. Jako když dostanete do ruky nůž, jen ho ještě neumíte či nechcete používat.

Upřímně mě děsí fakt, který si ještě zdaleka ne každý uvědomuje: Už znovu jsme se dostali do situace, kdy se bojíme mluvit – jako kdysi za totality. Minulý týden mi kamarádka poslala fotku z rodinné dovolené z Tater. Chtěla na ní jen tak z legrace ukázat, jak je po ránu rozcuchaná, zkrátka neškodné ženské tlachání. Jenže vzápětí se lekla, co to vlastně vyvedla. Na fotce totiž bylo vidět, že celá rodina spí s dětmi v jedné posteli. Jakmile si to kamarádka uvědomila, hned mi začala psát: „Hlavně to nikomu neříkej, aby na mě neposlali sociálku!“ A ve mně zděšeně hrklo: Copak je něco špatného na tom, když dítě spí u rodičů v posteli? Copak je to něco, o čem by se člověk měl bát mluvit? Není to snad ta nejnormálnější, nejpřirozenější, nejintuitivnější věc, kterou lidé dělali po tisíce let? Není to snad něco, co ještě nezkažené a psychicky zdravé přírodní kultury dělají stále? Není to snad něco, o čem osvícení dětští psychologové píší jako o ideálu kontaktního mateřství? Není to snad něco, o čem byl napsán mezinárodně uznávaný bestseller Koncept kontinua, který u nás patří už roky mezi jednu z nejprodávanějších knih? Změní se nyní tato kniha v samizdat? Budeme teď o kontaktním mateřství šeptat jako o nechutnosti? Takhle se jako společnost necháme státem vydírat?

Protože ano, slovo vydírat je namístě. Stát už vydírá. Už říká, že pokud jeho občané nebudou dělat to a to, co MY jako stát chceme (třeba souhlasit s politikou inkluze), odebereme vám VAŠE dítě. To je prvoplánová výhrůžka a vydírání. Není tohle snad mnohem podstatnější než zakázat kouření? Tak proč se dosud skoro žádný politik ještě neozval?

Přitom pikantní je, že stát, který si tak agresívně osobuje právo zasahovat do rodin a životů dětí, má sám tučnou porci másla na hlavě a moc dobře to ví. Konkrétně například Štrasburský soud zcela jasně řekl, že česká porodní péče není dobrá a nerespektuje dostatečně práva matek – tedy všichni vědí či alespoň by měli vědět, že české porodnictví je dle verdiktu mezinárodního tribunálu nedobré. Přesto by se klidně mohlo stát, že se nějaká matka bude v porodnici dožadovat svých mezinárodně uznávaných práv tak, jak je dle posledních poznatků vědy definuje WHO – a za to na ni bude poslán OSPOD, protože tím údajně dle úsudku českého státu nerespektuje zájem dítěte. Fikce? Ale kdeže. Legislativní nástroje k tomu už byly vytvořeny.

A to je to u nás ještě zlaté. Za hranicemi jsou v transformaci společnosti už mnohem dál. Od ledna nový generální tajemník OSN, portugalský socialista Antónni Guterres (v letech 1999 až 2005 předseda socialistické internacionály) přímo prohlásil na summitu Vision Europe: „Imigrace není problém, ale řešení!... Evropské národy nemají právo kontrolovat svoje hranice. Místo toho musí vpustit do země houfy těch nejchudobnějších lidí na světě... Není třeba brát v úvahu odmítavé postoje obyvatel evropských zemí...“ Transformace společnosti tedy už pokročila do stavu, kdy jsou bourány hranice.

Tedy pardon, ale toto je transformace společnosti do stáda kastrovaných volů. Volů, protože tam, kde není rodina, není dětí. A tam, kde není dětí, budou dnes bohaté národy vymírat.

A tenhle trend se sám nezastaví. Teď už jen zbývá obnovit výslechovou místnost v Bartolomějské ulici, a iluze bude dokonána do dokonalosti. Probůh, lidé, volby jsou za dveřmi - kašleme na výhrůžky o propadnutí hlasu, které nám servírují agentury pro průzkum veřejného mínění, a volme úplně jinak než dosud.

Kašleme na průzkumy, vzpomeňme na hlasování o BREXITu a Trumpovi! Volme prostě tak, jak cítíme...


Zdroj: Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora

Necháme se šikanovat přátelé? Zákon, předpisy a pokuty? Exekuce až do konce (suicidium)?

#Strach, Markéta Šichtařová, Za vaši a naši svobodu, Šikana, Úředník, Zákon, Tenkrát na Západě, Kritické myšlení

Humor, Dobrý vtip, Humor, Ze smetiště internetu

Ilustrační obrázek....
Manžel štípne ženu do zadku a říká: "Kdyby sis to nechala zpevnit, tak bychom nepotřebovali stahovací kalhotky." Pak ji štípne do prsou a řekne: "A kdybys si nechala zpevnit tohleto, tak bychom nepotřebovali podprsenky." Manželka se naštve, chytne muže za penis a křičí: "A ty, kdyby sis nechal zpevnit tohle, tak bychom nepotřebovali zahradníka, listonoše, instalatéra a ani tvýho kamaráda Milana!"

#Dobrý vtip, Humor, Ze smetiště internetu,

Stále nabízená, je možnost vycestovat do zahraničí jako au-pair, kdy se staráte v rodině o děti.

Gabriela Soukalová nabídne marmeládu ochutnat
Pokud vás nevzali na vysokou, zvažte možnost odjet do zahraničí. Získáte pracovní zkušenosti a procvičíte si jazyk, což po návratu dobře zúročíte.

 Personální agentury shodně potvrzují, že výjezd do zahraniční za prací se v životopise dobře vyjímá. Zvládli jste si poradit v cizí zemi, což je známka samostatnosti, v zaměstnání ceněné vlastnosti.

 Letitá, byť stále nabízená, je možnost vycestovat do zahraničí jako au-pair,
kdy se staráte v rodině o děti.

 Je to jeden z nejjednodušších způsobů, jak vycestovat, protože agentura vám rodinu najde ještě před odletem, máte také vyřešené ubytování a stravu. Nevýhodou je, že si tolik nevyděláte a s malými dětmi si jazyk tolik neprocvičíte.  Au-pair pobyt byl dlouhou dobu nejjednodušší možnost, jak vycestovat na delší dobu do zahraničí za minimálních vstupních nákladů. To platilo zejména v době před vstupem ČR do EU.

V USA dodnes platí, že au pair je nejsnadnějším způsobem, jak legálně v USA pobývat a to až dvacet čtyři měsíců na základě J1 víza (podmínkou au-pair pobytu v USA mimo jiné je, že tu budete i studovat, například angličtinu ale i něco jiného, a získáte celkem 6 kreditů; hostitelská rodina vám na studium přispívá).  Například Student Agency nabízí au pair pobyty již od svého začátku v roce 1993. Nejčastěji míří zájemci do Velké Británie, Irska nebo USA. Zájem mají ale (zejména dívky) také o au-pair programy ve Švýcarsku, Německu nebo ve Španělsku. „Dávno ale neplatí, že jako au-pair vyjíždějí mladé Češky pouze do Velké Británie, Irska nebo do USA. Tyto země patří mezi nejoblíbenější, ale řada dívek volí i méně tradiční země. Největším lákadlem posledního roku je Island, který umožňuje program v angličtině a islandštinu se dívka učí až během svého pobytu,
“ říká Naďa Málková, ředitelka pracovních a studijních pobytů ze Student Agency, která jako jediná agentura v zemi možnost pracovat jako au-pair na Islandu nabízí.

Farmářem na Islandu

  Se vstupem do EU už není problém hledat si práci v Evropě bez pomoci agentur. Do zemí, u nichž jsou potřeba víza (například USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie), je procedura složitější a z toho agentury žijí. Agentura vám zařizování ulehčí. Obvykle nabízí veškerý servis spojený s vycestováním (pojištění, pomoc s podklady pro získání víza, podporu garanta v místě pobytu, vyřízení vrácení daní po návratu).  Pokud chcete odjet na víc než jen letní prázdniny, nejčastěji narazíte na nabídku práce na farmách, v pohostinství a hotelech a na zmíněné au pair pobyty. Výhodou těchto výjezdů je, že u nich není podmínkou být studentem.

 Nejvíce mladých míří do Velké Británie, není problém ale odjet do zajímavější destinace jako Norsko nebo Island.  Pokud byste chtěli odjet do Anglie jako au pair jen na letní prázdniny, poplatek u Student Agency vás vyjde na 4 900 Kč. V ceně není zahrnuta letenka a pojištění. Pokud byste chtěli vycestovat na rok, poplatek se sníží na dva tisíce korun. Za 25 až 30 hodin práce týdně dostanete kapesné ve výši minimálně 70 GBP. Pokud chcete, můžete chodit na jazykový kurz, případně si i složit mezinárodní Cambridgeskou zkoušku.

Na Island se jezdí jako au pair na delší dobu, minimálně na šest měsíců, preferuje se ale dvanáct. Za 30 hodin práce týdně dostanete minimálně 80 EUR. I tady můžete navštěvovat jazykový kurz – islandštiny.  Vznikají ale i nové pracovní možnosti, Student Agency například nabízí program Home assistant. Jedná se o obdobu au pair pobytu, jen místo dětí pečujete o domácnost. Tento program vznikl jako reakce na požadavky mladých lidí, kteří měli zájem o pobyt v hostitelské rodině, nechtěli se ale starat o děti.

Pokud vás láká Austrálie, nejsnadnější způsob, jak se tam dostat, je zařídit si jazykový pobyt. Pokud jste držitelé studentských víz, můžete v Austrálii zároveň pracovat (maximálně dvacet hodin týdně v průběhu studia, o prázdninách můžete mít plný úvazek). Pracovní povolení je navíc součástí studentského víza, nemusí se o něj jako kdysi žádat.  V cizině se ale můžete také pouze vzdělávat. Různé agentury nabízejí zejména jazykové kurzy, které trvají několik měsíců a jsou zakončené mezinárodní jazykovou zkouškou. Takové studium nabízí například společnost EF Education First. Za několik set tisíc můžete studovat v Oxfordu, Sydney nebo Los Angeles.

 Dobrovolníkem kdekoli na světě

 Vycestovat můžete také jako dobrovolníci. „Taková zkušenost má v životopise váhu,“ potvrzuje Jitka Součková personální agentury Grafton.  Největší organizace nabízející tento typ aktivity je INEX – Sdružení dobrovolných aktivit. Kromě krátkodobých (dva nebo tři týdny) pobytů tu můžete vybírat i z dlouhodobých (jeden měsíc až jeden rok). Hrazeno máte ubytování a stravu, zaplatit si musíte cestu. Pobyty, takzvané workcampy, jsou zaměřené například na životní prostředí, umění, práci s dětmi a mládeží, vzdělávání. Vybírat můžete s desítek zemí od Argentiny, přes Itálii až po Kambodžu. Není podmínkou, abyste byli studenty, věkově bývají omezené do třiceti let (například u programu Evropské dobrovolnické služby). Nevyžaduje se perfektní znalost angličtiny. Cílem je, pokud jazyk neovládáte, abyste se ho tímto způsobem naučili.

Další možností jsou stáže v zahraničí, což je ideální způsob, jak nabrat zkušenosti v oboru, který jste vystudovali. Nabízejí je soukromé agentury, ale využít můžete i nabídky mezinárodních studentských organizací, jako je například AIESEC, největší studenty řízené neziskové organizace, která působí ve sto dvaceti zemí a v ČR má devět poboček. Nabídku jejích stáží najdete na www.nastaz.cz. Na stáž mohou vyjet studenti nebo čerství absolventi do třiceti let. Podmínkou je být členem AIESEC. Nábor probíhá dvakrát do roka – na podzim a na jaře.

Stážistou v EU

 Dobrý zdroj informací, pokud se chcete vydat někam po Evropě, je Eurodesk – Evropská informační síť pro mládež. Je to snadný a rychlý přístup k informacím týkající se studia, práce v zahraničí, cestování nebo dobrovolnictví v Evropě.  Na jejich stránkách se například dozvíte, že většina institucí EU přijímá stážisty na placené či neplacené stáže. Část institucí má pro toto vyhrazené pozice, ve kterých se stážisté v pravidelných intervalech střídají, pravidelný je tedy i cyklus přihlášek a výběrových řízení. Na stránkách eurodesk.cz najdete odkazy na stránky, kde se o stážích dozvíte víc.

Ze zdroje Pravednes Aktualne.cz


NEVÍTE KAM DÁL?

1968 ABBA Accordeon Afrika Agáta Aktuální info Alphaville Amerika Analogie Analýza Andrej Kiska Anna Kurnikova au-pair Basshunter Brandi Carlile Brilianty Bylinky Cestování Cestování. Moře Cicero Civilizace czaktualne CZportal český folklor a tance Člověk a Nemoc Debaty a názory Den boje za svobodu a demokracii Diamanty Die Moldau Dies irae Diktatura Diskuze Dobromysl obecná Dobrý vtip Drahé kameny Dvorak From the New World Dvořák Edith Piaf Eric Clapton Etické a humánní principy evergreen Evropská unie Exekutor v česku Facebook Fejeton Forever Young Fotografie Google Harlej Historie Hlad Hledání Hledání na internetu Houby Humor Imunita kojení a spánek Internetové smetiště Islám Izrael Jaro Kačaba Kaddafi Kamenný most Karel Kryl Kariera Káva kávovar Kelly Family Kobane Komunitní sítě Korsika Kritické myšlení Krokonoše Kuras Lady Gaga Lara Fabian Láska Legendy taneční hudby Lékař Lékař a bylinky Les Lyžování Manipulace Markéta Šichtařová Martinské Holé Mobbing Monitorovací přístroje Moře Moudro Moudrost věků Mozart Můj pohled na svět Mustafa Kemal Atatürk Názory News Novinky O dobrodiních O nejvyšším dobru a zlu Ovar Peníze Petra Procházková Petrova Bouda Pirati.cz Počasí Podnikání Pohádky Politika Pověz mi co jíš... Povodně Prezident Předjaří Příběhy Příroda Přítel rodiny Psychopatologie Ptáci Radujme se Relax Rostou Rusko a zlo Rušičky Řecko Sametová revoluce Santorini Selský rozum Seneca Smetana Socialismus Sociální sítě Sokrates Stoicismus Strach Svoboda Symphony no. 9 Šikana Šmejdi Švejk Tanky a Ukrajina teen song's Tenis Tenkrát na východě Tenkrát na Západě Teroristé The Beach Boys The ultimate western Trautenberk Trpajzlíci U řeky Události na internetu Události ve světě Ukrajina Urska Zolnir Slovenia Judo Úředník Václav Havel Válka Vánoce Velký švýcarský salašnický pes Verše Vlasta Burian Volkswagen WCstory Wimbledon Za vaši a naši svobodu Zákon Ze smetiště internetu Zelené Zimní sporty Židovské Život na dlani

Popular Posts

Vybraný příspěvek

STRACH a společnost. Pomalu i dost rychle se vytrácí rozum ve svobodné zemi? Takhle se jako společnost necháme státem vydírat? Já říkám "Nedej se člověče zalepit strachem a šikanou!"

MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ Dlouho to vypadalo, že základem společnosti je rodina  (a leckdo se zastydlou pubertou by ještě dodal, že zákl...

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...