 |
| Na vycházce |
velvyslanectví v Moskvě počet navrátilců, odvlečených do gulagů z území Československa, bylo to 55 517 Čechů a Slováků.
Podle hlášení tehdejšího Sboru národní bezpečnosti na Slovensku se však vrátilo pouze 2 699 Slováků a Češi vůbec nebyli zmíněni. Nastupující komunistický režim neměl žádný zájem na zjištění osudu tisíců československých občanů. Můžeme jen předpokládat, že skončili v některém z mnohých masových hrobů.
Tak vypadalo osvobození Československa sovětskou armádou...
Jen okresní výbor Konfederace politických vězňů v Prešově shromáždil údaje o téměř čtyřiceti tisících československých občanů odvlečených do Sovětského svazu. Celkový počet odvlečených československých občanů ze Slovenska se odhaduje až na sto dvacet tisíc. "Z vyprávění učitele Andreje Kravce: ...nastrkali (sovětští vojáci) nás do malých komůrek po dvaceti, ani stát ani ležet jsme nemohli, ani pořádně dýchat, a tak jsme zůstali až do 3. března 1945. V té době přijel do Košic prezident Beneš. Čekali jsme, že si nás konečně někdo všimne a bude za nás intervenovat, mysleli jsme, že po nás budou chtít kopat zákopy, šli bychom docela rádi, nebo že budeme opravovat mosty nebo zničené železnice, ale stále se nic nedělo. Místo toho jednoho dne ráno, ještě za tmy, nás naložili na nákladní auta, odkrytá a samozřejmě špinavá, nesměli jsme se otáčet, nesměli jsme mluvit, a tak nás odvezli do Humenného. Tam nás umístili do kasáren a my z hrůzou zjistili, že už je tam několik tisíc vězňů, jako jsme byli my. Těch pár minut na které jsem odešel z domova se protáhlo na tři roky. Pod falešnou záminkou že muži od 16 do 60 let nastoupí na opravu válkou zničených mostů byli odvedeni sovětskými vojáky z domovů, posléze obklíčeni jednotkami NKVD a odvezeni ve zvláštních transportech do pracovních táborů (gulagů) uvnitř SSSR.
Mikuláš Demo: ...odtud jsme pochodovali do Samboru kde bylo shromážděno dva tisíce lidí. Odtud transport nákladními vagony do Donbasu. Po příjezdu na místo nás ubylo (zemřelo vysílením a hladem asi 10%). Z naší obce (malá obec asi 200 obyvatel) se z 18 chlapů vrátilo 10 a z nich dva krátce po návratu domů zemřeli." "Dopis Larysy Henijušové z 5. 9. 1945 americkému velvyslanci v Praze Laurence A. Steinhardtovi) Vaše excellence, dovoluji si obtěžovati Vaši Excellenci velmi uctivou prosbou, ku které mně dodává odvahu jedině moje a mé rodiny zoufalá situace, jakož i důvěra ve šlechetnou velkomyslnost Vaší Excellence.
Jsem uznanou běloruskou spisovatelkou, provdanou za lékaře, který vystudoval v Praze a jest nyní závodním lékařem v Českomoravských strojírnách v Praze. V Čechách jsem od r. 1937, kdy jsem se svým dítětem přijela za mužem do Prahy. Když byla v roce 1939 moje vlast, Bílá Rus připojena k SSSR, chtěli jsme odjet do své země, dozvěděli jsme se však, že naše rodina byla jednak vyvražděna, jednak poslána do vyhnanství. Proto jsme zůstali v Praze, žijící zde jako lidé bez státní příslušnosti...
V poslední době nám začíná nové utrpení: Členové sovětské GPU pokusili se mne přemluvit, abych se jako běloruská básnířka vrátila do Sovětského svazu. Když jsem odmítla, vědouc jaký by mne tam očekával osud, chtěli mne agenti GPU vylákat z bytu a jak nyní vím, násilně mne i mého muže a dítě odvléci na Rus. Byla jsem informována, že na nás, kteří jsme nikdy nebyli sovětskými občany, nemůže být vydán sovětský zatykač, že však jsou v podobných případech jsou tací lidé odvlečeni do Sovětského svazu a tam obviněni a trestáni. Agenti GPU se již násilím dobývali do mého bytu a já abych se uchránila před hrůzami jež se pro mne v Rusku jistě chystají se musím skrývat u známých lidí. Československé úřady nemohou pro naši bezpečnost proti sovětským agentům ničeho podniknouti. Vím, že mne chtějí sovětští lidé zatáhnout do koncentračního tábora ve Strašnicích a odtud beztrestně deportovati do SSSR, kde by na nás čekalo utrpení ne-li smrt. Jsem si jista, že vaše Excellence......atd. Larysa Geniušová Praha VII, Heřmanova 7"
Americký velvyslanec vzkázal běloruské básnířce, že mluvil s československými úřady a že má být klidná. Oba manželé tedy odmítli odjet do bezpečí ve Francii a požádali o československé občanství. To jim bylo uděleno 27. 6. 1947. Po nastolení komunistického režimu v Československu byli oba manželé na vyžádání Sovětského svazu zatčeni a vězněni v Písku. Pak byli oba českoslovenští občané převezeni do sběrného tábora na Letné a odtud přes Vídeň a Lvov deportováni do SSSR. Larysa Henijušová byla vězněna v ženském táboře Inta v severozápadní Sibiři. Propuštěna byla v roce 1956 a posléze žila ve své rodné obci Zelva u Hrodna v Bělorusku. Nikdy nepřijala sovětské občanství a odmítla převzít sovětský občanský průkaz....
Ve své knize Zpověď jmenuje řadu dalších lidí odvlečených z Prahy.....
Osud jejího muže není znám... "Ministerstvo národní obrany. Hlavní štáb. čj.: 10.020/hl.št.styč.1945 Věc: Zákrok u velvyslance SSSR ve věci zatýkání čs. občanů Stále se opakují případy, že na území republiky jsou orgány R. A. zatýkáni a deportováni českoslovenští státní občané. Prosím o zakročení u velvyslance SSSR, aby ve smyslu 7. článku dohody mezi SSSR a ČSR zajišťování a zatýkání čs. občanů bylo zastaveno, a dále, aby ti kdo dosud byli zajištěni nebo deportováni, byli bez odkladu vydáni čs. bezpečnostním orgánům. Seznam zajištěných a deportovaných zašlu dodatečně. Náčelník hlav. štábu čs. branné moci: div. gen. Boh. Boček" Srovnáme-li ztráty na životech, ztráty materiální a morální v důsledku obsazení Československa Německem od zabrání pohraničí v roce 1938 -1945 a stejnou metodikou budeme počítat ztráty vzniklé osvobozením Sovětskou armádou od roku 1945 do roku 1952 (abychom zachovali stejný časový úsek) čeho se asi dobereme?
(zdroj: Vladimír Bystrov, Únosy československých občanů do Sovětského svazu v letech 1945-1955)
