“Jak to máš vlastně s Putinem?”. Podívala se na mě smutně a bez zaváhaní odpověděla: “Špatně. Nesnášíme ho celá rodina, je to pro Rusko tragédie”.

Rusáci! Vyrůstala jsem v době normalizace (bohužel) a částečně v prostředí Charty 77

Rusovláska

(bohudík). Rusáci byli okupanti a tak to prostě bylo.


Po revoluci jsem na Rusáky narážela ve Varech a v centru Prahy. Bývali nevkusní, arogantní, nabubřelí. Když došlo k okupaci Krymu, bylo mi z toho zle, účastnila jsem se mnoha demonstrací. Vražda Anny Politkovske mi nejde z hlavy... jsem antikomunistka, odjakživa a navždy. 

Během covidové krize jsme jako dobrovolnice Oblastní spolek Českého červeného kříže Praha 1 sloužila v rámci akce M72 na covidovém odd. nemocnice ve Stodu. Do dvojice mi byla přidělená Ruska, studentka medicíny. Ucítila jsem nepříjemný předsudečný pocit, že mi s tou Ruskou nebude tři dny a tři noci na jednom pokoji a v jedné službě dobře.
Služba začala. Byly jsme zakuklené jak kosmonauti v ochranných oděvech, umývaly, krmily, přebalovaly, polohovaly a utěšovaly pacienty. Zlatka byla ochotná, laskavá, pracovitá. Když jsme zplavené a vyčerpané pily první společné kafe, vylítla ze mě otázka: “Jak to máš vlastně s Putinem?”. Podívala se na mě smutně a bez zaváhaní odpověděla: “Špatně. Nesnášíme ho celá rodina, je to pro Rusko tragédie”.

Strašně se mi ulevilo. Strávila jsem se Zlatkou a mezi pacienty další směny a společný čas na ubytovně.
Byla chytrá, hodná a vtipná. To vždycky ocením. A hlavně, mezi nemocnými byla jako anděl. Nemohla jsem si lepší kolegyni přát. A tak jsem našla novou přítelkyni, Rusku!

Teď se to téma hodně řeší, včera v Událostech na ČT byla silná reportáž na stejné téma. 

Rozdělená ruská komunita - demokraté versus komunističtí veksláčtí papaláši. Bylo to smutné poslouchat slušné Rusy, jak je jim stydno. Tak si dám pozor na svoje předsudky, ostatně i na Československo před rokem 1989 nebyl hezký pohled. Mám Tě moc ráda, Zlatko Kovalenko

SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Kateřina Jaques